Julie Hrstková: Tiché víno, svatý grál české politiky
K tradičním symbolům české země, jako je svatováclavská koruna, královské žezlo a královské jablko, se zcela zjevně řadí i tiché víno. Jinak se totiž nedá vysvětlit, proč s ním každá vláda zachází, jako by šlo o národní klenot nedozírné hodnoty, jehož sláva hvězd se dotýká, a hlavně se jej nedotýkají daňová omezení.
A ta, která náhodou na stranu tichého vína v minulosti zjevně omylem padla, musejí zmizet zpět do propadliště dějin.
Čtěte také
Jinak se totiž nedá vysvětlit, proč se na tiché víno vztahuje daňová výjimka ve spotřební dani, která ostatní druhy alkoholu včetně šumivého vína neminula. Stejně tak se jen těžko vysvětluje, proč se s novou vládou vrací do hry uplatnění daňového zvýhodnění tichého vína jako daru, což – pravděpodobně čirým omylem – zrušila předchozí vláda Petra Fialy, která jinak měla tiché víno rovněž až v nábožné úctě.
Aby bylo jasné, co vlastně čeští politici hájí vlastním tělem: průměrná produkce vína v České republice se za posledních dvacet let pohybuje kolem 660 tisíc hektolitrů za rok.
Bez rozlišení původu
Oproti tomu se v Česku průměrně ročně spotřebuje kolem dvou milionů hektolitrů vína ročně. Což znamená, že ze dvaceti litrů, který průměrný Čech vypije za rok, více než dvě třetiny, tedy přes třináct litrů, pochází ze zahraničí. Daňová výjimka tak ze dvou třetin vůbec nehájí tuzemské vinaře, ale především dovozce.
Čtěte také
Zrušení zvýhodnění tichého vína má navíc poměrně širokou podporu veřejnosti. Z letního průzkumu společnosti Behavio pro think-tank Ministr zdraví vyplynulo, že Češi se zdaněním tichého vína problém nemají. Pro je 54 procent, proti jen 18 procent.
Podle zjištění společnosti Paq Research z dubna letošního roku mezi daňovými nerovnostmi lidé znají nejvíc nulovou spotřební daň u tichého vína. A dvě třetiny lidí by tuto výjimku bez lítosti odstranilo.
Nulová daň na tiché víno, stejně jako jeho návrat coby daňově výhodného firemního daru, nemá nic společného s ochranou české krajiny ani podporou tuzemských malo-, ba dokonce ani velkopěstitelů.
Čtěte také
Na rozdíl od mnoha jiných oblastí by jeho zdanění spotřební daní ani nebudilo nějaké významné kontroverze, koneckonců na šumivá vína bez ohledu na jeho původ se vztahuje. Stejně tak na pivo, a to i z malých pivovarů, a také na destiláty včetně pěstitelských pálenek.
Výnos ze zdanění tichého vína se odhaduje zhruba na čtyři až pět miliard korun. Z pohledu deficitu, který na příští rok naplánoval kabinet Petra Fialy ve výši 286 miliard korun, – a lze předpokládat, že se jeho výše s nástupem nové vlády nezmění – nejde rozhodně o rozhodující položku. Jde ale o symbol.
Za prvé absencí zdanění tichého vína dávají politici najevo, že je něčím jiným než alkoholem, něčím, co nemá negativní účinky na zdraví. Zkrátka z pohledu zdanění je víno čistou vodou, která se jakoby zázrakem mění v alkohol, ale neexistuje důvod, proč tuto transformaci daňově zohlednit.
A za druhé, podpora tichého vína bez rozlišení původu, není pomocí tuzemským producentům a pěstitelům. Ti jsou politikům naprosto ukradení. Pokud by skutečně šlo o pomoc českým a moravským vinařům, je tu řada jiných možností, než je plošná absence spotřební daně na veškerou produkci.
Tiché víno může počítat se silnou politickou pomocí, která se projevuje velkorysou finanční podporou v řádu jednotek miliard. Mějme to na paměti, až se začne mluvit třeba o tom, že 370 milionů ročně z rozpočtu na náhradní alimenty pro rodiče samoživitele je přespříliš nebo že se nenajde pád desítek milionů navíc pro dětské skupiny.
Autorka je komentátorka Hospodářských novin
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
