Julie Hrstková: Stavební zákon znovu a lépe? Sázka na rychlost končí nárazem do zdi

Zákon vítají developeři, stavebníci i Hospodářská komora. Proti je Petr Kulhánek, ministr pro místní rozvoj v demisi, který upozorňuje na to, že současné problémy stavebnictví mají daleko víc příčin.

Čtěte také

Julie Hrstková: Jeden úřad ovládne všechno? Stavební špunt leží jinde

Návrat k původnímu stavu bez vyhodnocení toho, čím si stavební řízení i stavební úřady, územní plánování či digitalizace prošly v posledních čtyřech letech, jen zvýší nejistotu a stavební řízení protáhne ještě víc. 

Od staronové legislativy se očekává, že splní to, co má vláda v programovém prohlášení. Například se mají zrušit zbytečně restriktivní stavební a ekologické předpisy a normy. Bydlení má být veřejným zájmem a proto se z bytových komplexů má stát strategická stavba státu se všemi výhodami i nevýhodami. 

To vše zní naprosto lákavě a neodolatelně – nová výstavba je čím dál dražší a tedy nedostupnější pro stále větší skupinu obyvatel. S růstem cen vlastnického bydlení se zvyšují i nájmy. Řešení dostupnosti bydlení je úkolem, na kterém si vylámala zuby většina politiků.

Změna nutná

Představa, že tuto změnu zajistí návrat ke staronovému znění stavebního zákona, je ovšem až příliš idealistická. Především její největší a nejdiskutovanější část, kam spadá tzv. strategický zájem. 

Čtěte také

Julie Hrstková: Nová vláda? Revoluce v mezích zákona a naděje, které nemá šanci naplnit

Velké stavby, které by byly označené za strategické, což podle návrhu znamená, že jejich celková podlahová plocha přesahuje 10 tisíc metrů čtverečních, by nově nespadaly pod schválení stavebních úřadů, ale pod specializovaný Dopravní a energetický úřad, který od začátku 2024 povoluje klíčové stavby dopravní a energetické infrastruktury. A tedy pod jiný zákon, který mimo jiné umožňuje vyvlastnění soukromých pozemků, je-li to ve veřejném zájmu.

V systému, kde se každý brání nové výstavbě za svými „humny“, zní tento návrh na první pohled logicky. Problémem není samotný institut vyvlastnění, ale definice veřejné stavby, kterou by nový zákon definoval jenom velikostí podlahové plochy. Tedy nikoliv podílem sociálního bydlení, limitem maximální ceny nebo maximální marže developerů, případně výrazně nižším nájemným. 

Je proto otázkou, zda zjednodušení komerční výstavby, jejímž hlavním a logickým cílem je zisk, naplní očekávání ohledně dostupnějšího bydlení. Nemluvě o tom, že definice těch, co potřebují dostupné bydlení jako mladé, studenty, seniory a samoživitelky, je rovněž poněkud bezbřehá. 

Julie Hrstková|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas

Současná podoba stavebního zákona má přes tucet novelizací velmi daleko k ideálu. Podle mnoha názorů z praxe se podle něj reálně stavět nedá a to nejen rychle, ale někdy ani pomalu. Změna je proto nutná a bylo by dobře, kdyby k ní došlo rychle.

Přesto se zdá, že závazek na přijetí nového stavebního zákona hned na prvním jednání vlády, bez odborného posouzení, jen po sérii reklamních projevů zástupců budoucí vlády, je unáhlený. Trochu to připomíná umanutost bývalého vicepremiéra pro digitalizaci a exministra Ivana Bartoše, který se rozhodl spustit digitalizaci stavebního řízení za každou cenu. A výsledek se dostavil.

Autorka je komentátorka Hospodářských novin