Julie Hrstková: Nižší důchody uleví rozpočtu jen na chvíli, stárnoucí populace si svoji daň vybere jinde
Další vládní slib se odkládá. Vláda posune změnu valorizačního vzorce penzí na příště, na dobu, až vymyslí, jak zastropuje věk odchodu do důchodu a co udělá s lidmi, kteří pracují v náročných profesích. A zjevně také poté, až vymyslí, kde vezme peníze na rychlejší zvyšování důchodů, než je to současné, které podle předvolebních slibů mělo padnout.
Nakonec se vyšších peněz dočkají dvě skupiny seniorů – těm, co ještě stále pracují, se bude víc zvyšovat procentní výměra důchodů. A peníze navíc dostanou lidé, kteří se dožijí 80 a více let. Současný model začíná odměňovat až 85leté.
Moudré opatření
Z hlediska rozpočtu jde o velmi moudré opatření. Slibovaná rychlejší valorizace penzí by totiž vedla k rychlému prudkému růstu výdajů. V tomto ohledu bude „bohatě stačit“ vyšší odměna starým.
Čtěte také
Na nic z toho totiž dlouhodobě státní finance nemají a mít nebudou, pokud neprojde velká daňová novela, která nejenže zarazí legální daňové výjimky, úlevy a zýhodnění, ale také zvýší daně. Nic z toho vláda v plánu nemá, takže existuje jistá pravděpodobnost, že slib o rychlejší valorizaci se bude tak dlouho odkládat, až padne na další vládu.
A pak je tady otázka udržitelnosti finanční stability seniorů. Je pravdou, že se jejich důchody v průběhu pandemie a nedávné inflační vlny zvyšovaly daleko rychleji než mzdy, a proto také minulá vláda Petra Fialy změnila valorizační vzorec, aby růst penzí nebyl tak velký.
Současně platí, že senioři mají jinou strukturu výdajů, neinvestují do kariéry, vzdělávání ani hypoték. Největší položkou je bydlení a výdaje na zdraví. Problém je, že stárnoucí populace potřebuje stále víc peněz na zdraví, a to i v systému zdravotnictví zdarma, kterým se Česko rádo chlubí.
Příspěvek na péči
Příspěvek na péči, který se zdravím těsně souvisí a jehož příjemci jsou z cca 70 procent právě senioři, prudce roste. Důvodem jsou valorizace posledních let i růst počtu seniorů, kteří příspěvek potřebují.
Čtěte také
Výdaje na tento příspěvek stouply ze 36 miliard v roce 2022 na 46,5 miliardy v roce 2025. Letos měsíční částka, kterou rozpočet vyplácí na příspěvek na péči, přesáhla 4 miliardy, takže i při velmi střízlivém odhadu se celkové výdaje budou blížit k 50 miliardám.
A to je jen za poslední čtyři roky. Navíc, kdo měl tu čest o příspěvek žádat, ví, že jde o anabázi, která trvá mnoho měsíců až let, senior se leckdy příspěvku nedožije a přechod z jednoho stupně potřebnosti do druhého se dá přirovnat k rozdílu výstupu na Sněžku a na Mount Everest. Zkrátka kromě domovů seniorů, kteří mají na příspěvek na péči zjevně přímou linku, je jeho dostupnost pro běžnou domácnost obtížná. Což dost šetří peníze rozpočtu.
Nikoliv ale seniorům a jejich rodinám. Kdo kdy platil dostupný, což je v případě velkých měst především soukromý, domov pro seniory, ví, že jsou tyto výdaje naprosto srovnatelné s hypotékou. Co se týká výdajů ve vysokém stáří, rozhodně nelze říci, že by byly automaticky nižší než v mládí.
Jak se vyrovnat se stárnutím populace?
Pomalejší valorizace důchodů bude znamenat vyšší tlak na dávkový systém. Nejen na péči, ale na celou superdávku, a to kvůli cenám bydlení. Tím, že vyřizování pomoci trvá, a také proto, že se stále mnoho lidí stydí požádat o pomoc, nebude růst výdajů rozpočtu tak vysoký jako při změně valorizace. Nicméně výdaje porostou tak jako tak.
V Česku na státní důchod jako na jediný zdroj příjmu spoléhá podle nedávného výzkumu pojišťovny Generalli plných 98 procent seniorů, což je naprosto šílené číslo. Lidé jej vnímají jako pevný základ svých financí, přestože se obávají, že jim nemusí stačit na naplnění základních potřeb. A také často nestačí.
Vládní rozhodnutí odsunout rychlejší valorizaci penzí na jindy lze brát jako rozumný a vyvážený přístup k hospodaření s veřejnými penězi. Daleko lepší by ovšem bylo, kdyby vláda přišla s nápadem, jak se finančně vyrovnat se stárnutím populace a hrozící demografickou krizí. Před tímto rozhodnutím ovšem schovává hlavu do písku úplně stejně, jako to dělaly všechny vlády před ní.
Autorka je komentátorka Hospodářských novin
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
