Julie Hrstková: Češi jsou národem automobilistů z donucení

Podobných průzkumů chválících veřejnou dopravu v českých městech najdeme daleko víc. V praxi podle údajů ze sčítání lidu Českého statistického úřadu ovšem většina Čechů – skoro 58 procent – volí jako hlavní dopravní prostředek auto.

Čtěte také

Julie Hrstková: Co čeká evropský automobilový průmysl? Stávka ve Volkswagenu je jen začátek

Na venkově veřejnou dopravu vůbec nevyužívá skoro 43 procent obyvatel, ve městech je výhradně na osobních vozech závislých devět procent populace. V průměru veřejnou dopravu volí necelá čtvrtina lidí.

I proto patří Česká republika k zemím, kde prudce roste počet automobilů. V roce 2022 jsme v počtu vozů na počet obyvatel překonali i takovou autovelmoc, jakou je Německo – a od té doby počet soukromých vozů dál stoupá.

Z dalších statistik také vyplývá, že i když počet vozů roste, vozový park hrozivě stárne. Důvodem je pokračující dovoz ojetin, často po těžkých haváriích. Zastaralý vozový park zhoršuje bezpečnost silničního provozu.

Absence asistenčních a bezpečnostních systémů vede ke střetům s fatálními následky, ke kterým by vůbec nemuselo dojít. Jedinou výhodou starých vozů a také hlavním důvodem, proč je Češi nakupují, je jejich nízká cena, která odpovídá nízké kupní síle obyvatelstva.

Problém mnoha obcí

Česko se vyznačuje extrémní rozdrobeností, ve městech a obcích do deseti tisíc obyvatel žije přes pět milionů lidí, což je necelá polovina populace. Výsledkem množství malých obcí jsou extrémní náklady jak na jejich správu, tak i na dopravní propojení.

Čtěte také

Elektromobil je alternativa. Ale považoval bych za zvrhlé, kdyby je museli mít úplně všichni, míní majitel autodromu Zajíček

V řadě míst zmizela železnice, což vedlo k dalšímu odlivu obyvatel. Autobusové spojení zajišťuje dopravu „do a z“ nejbližšího města, často jen několikrát za den.

Kdo se kdy chtěl dostat z města na vesnici veřejnou dopravou, záhy zjistil, že se i necelých sto kilometrů vzdálenosti, což autem i po mizerných silnicích netrvá déle než dvě hodiny, může změnit v celodenní výlet. Cesta je cíl, platí v mnoha regionech, kde se bez auta člověk nedostane nejen k lékaři, ale nedokáže si koupit ani základní potraviny.

Ostatně i ve městech, Prahu nevyjímaje, existují trasy, které městskou hromadnou dopravou časově nedávají žádný smysl.

Pokud by politici skutečně chtěli podpořit veřejnou dopravu, zintenzivnili by časové intervaly ve městech a autobusy, tramvaje, trolejbusy či metro by doplnili podporovanými sdílenými vozy.

A kruh se uzavírá

Recept na venkovské oblasti je daleko obtížnější. Udržovat hustou síť je extrémně nákladné, fakticky je pro mnohé obce levnější, byť politicky problematičtější, podpořit provoz za pomoci taxi než dotovat vlaky a autobusy.

Každopádně platí, že místa s mizernou dopravní obslužností nabízejí levnější bydlení, což přitahuje chudší obyvatele, kteří ovšem potřebují auto, aby se někam dostali – a volí nejlevnější variantu ojetiny.

Julie Hrstková, komentátorka|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Politici mají vizi čisté, bezemisní mobility, která je levná a dostupná pro každého. Dosavadní politika ovšem vede především k prohlubování rozdílů.

Ačkoliv je to politicky nepopulární, možná by stálo za to podpořit obyvatele, nejen podnikatele, v nákupu novějších aut – klidně s pomocí dotací, která by se ovšem netýkala pouze nákupu drahých elektromobilů. Vesnicím i městům, kam se dojíždí za prací, by to jednoznačně pomohlo – z hlediska ekologie i bezpečnosti.

Autorka je komentátorka Hospodářských novin