Jsou turisté novodobí nájezdníci? Martin C. Putna napsal průvodce po Římě pro „antituristy“

Čtěte také

Overturismus musíme řešit, vyzývá odbornice. Žádnou další byrokracii, namítá Liberální institut

Autor jejím prostřednictvím poukazuje na problémy, které overturismus neboli nadměrný turismus přináší. Nejde o klasické putování od památky k památce, natož od restaurace k hotelu. Zve čtenáře k jinému pohledu na „Věčné město“.

Inspiruje k hledání dějinných souvislostí, příběhů a míst, která běžnému návštěvníkovi často unikají. V roce 2025 publikaci vydalo nakladatelství Academia a v Ex libris jsme si o ní povídali přímo s jejím autorem.

Turisté jako novodobí nájezdníci

Řím patří k nejnavštěvovanějším turistickým cílům a podobně jako jiná vyhledávaná evropská města je přehlcený všudypřítomnými davy, které zaplavují populární místa.

„Moderní turismus, to, čemu se říká overturismus, je škodlivý společenský jev, o kterém se dnes už běžně píše a analyzuje se. A města, která mají rozumné radnice, se tomu brání, protože to zvyšuje ceny, ničí městské prostředí, vyhání obyvatele z centra a ničí památky, takže je to něco jako přírodní katastrofa. Jenže tato je zaviněna lidmi,“ zdůrazňuje v pořadu Ex libris, stejně jako v předmluvě knihy Martin C. Putna.

Čtěte také

Dark turismus. Proč je vyhledávání temných míst oblíbené?

Na tento problém jednak autor poukazuje, a současně s ním i bojuje. A jak? Dalším průvodcem. Nemůže to být poněkud kontraproduktivní, napadne lecjakého čtenáře. „To je vždycky paradox,“ vysvětluje Putna.

„Když člověk píše o něčem, co je méně známé, riskuje, že se to lidé dozvědí a začnou tam také chodit, a ta místa ztratí ten půvab. Zároveň si nemyslím, že by tištěná kniha dnes byla tak nebezpečná, jako jsou videa influencerů. Nemyslím si, že by tam teď začaly proudit miliony lidí.“

Miliony to možná opravdu nebudou, ale rozhodně nepodceňujme potenciál antituristického průvodce Římem. Čtenáři, kteří mají město rádi a plánují ho navštívit, jistě s chutí sáhnou po průvodci, který je zavede do míst, jež běžné bedekry pomíjejí, a navíc se dozví mnohé souvislosti, které by jim jinak zaručeně unikly.

Kam rozhodně nechodit

Antituristický průvodce není uspořádán podle městských čtvrtí, jak bývá zvykem. Kapitoly sledují jednotlivé historické vrstvy a epochy. A zatímco běžní průvodci lákají na to, co už viděli mnozí turisté před námi, a vysvětlují jim, proč je nutně musíme vidět také, Putna upozorňuje na věci přehlížené: na stopy dějin vtisknuté do krajiny a městského prostoru.

Vatikán|foto:Ágatha Depiné, Unsplash, Licence Unsplash

Kromě toho, že se čtenář dozví, co navštívit, zjistí také, co je podle autora k návštěvě zbytečné. Například, proč by člověk neměl věnovat čas třeba Vatikánským muzeím. V knize se dočtete následující zdůvodnění:

„U všech božstev a u všech svatých, je třeba vyhnout se Vatikánským muzeím! Všechno, co je k vidění zde, je k vidění i jinde v Římě a s menším stiskem mas a za méně ponižujících okolností. Že jinde nemají konkrétně tytéž sochy a tytéž obrazy? Ale mají jiné téhož rodu. Etruské sbírky? V muzeu Villa Giulia. Egyptské hieroglyfy? Na tuctu obelisků na římských náměstích. Antické plastiky? V Kapitolských muzeích a v Palazzo Massimo a v Palazzo Altemps. Navíc část antických plastik má ve Vatikánských muzeích stále trapně nalípané fíkové listy, které již byly v jiných muzeích dávno odstraněny.“

Inspirací pro autora byly jednak vlastní pochůzky, při kterých město objevoval, ale kromě viděného jsou texty proloženy také literárními a historickými citáty. Navíc ve stejném roce jako Řím antituristický vyšla také jeho další kniha Oni poslední Římané, která se věnuje období pozdní antiky a rozpadu římského světa.

I ta je výsledkem autorova římského pobytu a pro ty, komu by antituristický průvodce v objevování pozoruhodných detailů a souvislostí ještě nestačil, může přibrat i tuto objemnou publikaci.

Římská Praha, pražský Řím

Řím a Praha si jsou v něčem podobné. Nejspíš si toho běžný turista při stíhání jedné památky za druhou nevšimne, ale stačí se zastavit a pozorně rozhlédnout z toho správného místa. Poslední kapitolou průvodce je i česká stopa v Římě, která nezachycuje jen jednotlivé architektonické skvosty, literární popisy či místa pobytu slavných Čechů.

Čtěte také

Martin C. Putna: Když mám zapotřebí něco říct, napíšu tweet nebo kázání. Jsem teď výpomocný kazatel

Srovnává obě města a otisky městské krajiny, které se pozoruhodně překrývají, jak upozorňuje v Ex libris Martin C. Putna:

„Tohle není můj nápad, to říká řada římských Čechů, že když se člověk postaví na Aventinu nahoře a dívá se dolů na město, říká si, aha, vlastně jako by byl v Praze. Aventin, to je Vyšehrad. Kopule Vatikánu, to je jakoby Pražský hrad, pod Vatikánem je Trastevere, čili Malá Strana, a tak dále. A mám to ověřeno od různých lidí, které jsem provázel - měl jsem tam partu studentů, měl jsem různé kamarády a vždycky jsme zaběhli na Aventin, řekl jsem tuhletu šifru a všichni po chvíli řekli, aha, jo! V hlavě se jim to srovnalo a začali se cítit v Římě jako doma v Praze.“

Jaké další pozoruhodné historické, literární a kulturní souvislosti nejsou možná ve „Věčném městě“ patrné na první pohled, ale při druhém už je nepřehlédnete? To vyčtete z antituristického průvodce Římem a uslyšíte v pořadu Ex libris, ve kterém jsme o publikaci mluvili společně s autorem Martinem C. Putnou.