Jsem pocitolog – když mě interpret na první dobrou zaujme, je to navždy, říká diskžokej a moderátor Miloš Skalka
Hudební publicista a moderátor Českého rozhlasu Miloš Skalka za mikrofonem začínal za dob normalizace. Bylo to na Vltavě v hudebním pořadu Rytmus. „Jediné, co jsme v tom roce 1971 museli, bylo týden před natáčením odevzdat scénář, kde byla muzika a naše k tomu napsané komentáře,“ vzpomíná.
„Nebylo to jako dnes, kdy člověk bez papíru improvizuje a je všechno v pořádku. Tehdy se to hlídalo, bylo to velmi striktní. Také jsme mohli s Jakubem Jakoubkem během těch 50 minut zahrát maximálně tři zahraniční písně,“ doplňuje v pořadu Hovory.
Čtěte také
Skalku už v roce 1985 napadlo, že by chtěl mít hudební pořad, kde by seděl diskžokej, vybíral hudbu, k tomu něco povídal, hlavně ale dělal lidem dobrou náladu.
„Námět jsem odevzdal – a pak se dlouhé čtyři roky nedělo nic. Až najednou, na konci jara 1989, za mnou přišli z redakce – asi tušili, že se začínají lámat ledy –, s tím, abych sestavil tým moderátorů, kteří by Noční proud uváděli.“
„Od začátku to bylo koncipováno tak, že každý den pořad moderuje někdo jiný. Jednak proto, aby to nebylo stereotypní, ale hlavně pestré. Aby každý z diskžokejů ,prodával‘ svůj vlastní hudební vkus,“ popisuje.
Čtěte také
To, proč se Nočnímu proudu daří dodnes, pak Skalka připisuje správnému posluchačskému zacílení.
„Když jsem uvažoval, proč ho vůbec poslouchat, napadli mě taxikáři, sestřičky a doktoři ve špitálech – vlastně všichni, kteří pracují na noční směny. Ale když se 2. října 1989 pořad konečně prodral do rozhlasového éteru, zjistili jsme, že okruh těch, kteří v noci nespí, nebo z nějakého důvodu spát nemohou, je daleko širší. Jsou to třeba i studenti, nebo architekti, kteří vymýšlejí své plány. Takže jsme to zacílení nakonec přehodnotili,“ prozrazuje Miloš Skalka.
Jak udělat hit?
Moderátor a také diskžokej tvrdí, že aby se z písničky stal populární hit, musí mít dva atributy.
Čtěte také
„Zatímco dnešní hudební scéna má většinou jen rytmus a melodie chybí, opravdová písnička musí mít v symbióze rytmus, melodii a text. A když se to všechno ideálně spojí, je naděje, že se ,chytí‘. Ale tyto cesty jsou nevyzpytatelné. Často se stane hit z něčeho, co by člověk nikdy nepředpokládal.“
Někdy se říká, že se člověk musí k hudbě „proposlouchat“, aby ji ocenil. „Já si nevzpomínám, že by mi to u někoho trvalo dlouho. Jsem spíš takový ,pocitolog na první dobrou‘. Pokud mne něco na první dobrou zajímá, začnu se tomu věnovat a sleduji si i interpreta, skupinu. Ale když mě to na první poslech nezaujme, odložím to – a je jednou provždy konec,“ dodává Miloš Skalka.
Víc se dozvíte v audiozáznamu pořadu Hovory Naděždy Hávové, poslechněte si víc.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
