Jsem advokát, který se sžívá se svými klienty, a to je chyba, říká Stanislav Balík

bývalý ústavní soudce a někdejší šéf České advokátní komory Stanislav Balík
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy bývalý ústavní soudce a někdejší šéf České advokátní komory Stanislav Balík

„Když jsem šel na Ústavní soud, tak jsem si uvědomoval, že mým jediným klientem bude spravedlnost. Teď, jako řadový advokát, ke spravedlnosti přibírám ještě další klienty,“ říká právík, historik a bývalý ústavní soudce Stanislav Balík.

„Advokacii většinou nevykonává člověk sám, ale mnohdy s kolegou, který má na starosti protistranu. Uvědomuji si, že s některými z nich se dá domluvit a dosáhnout toho, aby klienty bylo možné usmířit a dojít k pro ně nejlepšímu řešení. S některými je to ale složitější, nebo to možné není vůbec,“ uvádí právník.

„Jsou tací, kteří podají žalobu a soud jim to zamítne. A oni si řeknou 'ten klučík tomu nerozumí' a podají odvolání, vezmou si další zálohu a řeknou 'no jo, to se dalo čekat, ti to ani nečetli'. Podají dovolání a řeknou 'no jo, to je tak, na tom Nejvyšším soudu.' Pak se chytnou za hlavu a řeknou 'no tedy u toho Ústavního soudu bych to vůbec nečekal'. A pak hurá k Evropskému soudu,“ dodává, když hovoří o tom, jaké praktiky jsou některým advokátům vzhledem k finančnímu odhodnocení blízké, bez ohledu na klienty.

Právník a historik Stanislav Balík, ml. se narodil 6. října 1956 v Praze a je synem profesora Stanislava Balíka. V letech 2004 až 2014 byl soudcem Ústavního soudu České republiky. Přednáší na Právnické fakultě ZČU v Plzni, Právnické fakultě UP v Olomoucii, Právnické fakultě MU v Brně nebo na vysoké škole CEVRO Institut. Zabývá se především obecnými dějinami státu a práva a dějinami právnických profesí.

Populismus a šlapání po právním státu

„Myslím, že žijeme v době, kdy stát bojuje s určitými nešťastnými jevy. Jako je populismus nebo choutky chopit se moci a pošlapat pravidla právního státu,“ uvažuje.

V této souvislosti připomíná, jak důležité je znát historii. „Vidíte dějinné situace, u kterých si říkáte, že už víme, že se staly, a opět to nemusí dopadnout dobře. Role advokáta je i v tomto velice důležitá. Měl by usilovat s tímto vědomím o to, aby byla zachována pravidla právního státu a aby nebyla porušována lidská práva. Bohužel mám pocit, že k porušování v oblasti ústavy a práva u nás dochází takzvaně od hlavy,“ říká emeritní ústavní soudce.

Každý uzavřený spis je pro mě radostí. Vědomí, že jsem dosáhl toho, že se našlo řešení a že lidé přestali být znesváření, je pro mě špičková záležitost. I když je to proti mému byznysu.
Stanislav Balík

Vysoký post mně neschází

Stanislav Balík opustil post ústavního soudce před čtyřmi lety, dnes se věnuje advokacii. „Vrátil jsem se po deseti letech tam, odkud jsem přišel. Do sféry, která mě čas od času i během těch deseti let práce pro stát, scházela.“ Právník pak připustil, že se na odchod od Ústavního soudu svým způsobem těšil a práce v obecné advokacii mu dala volnost a prostor.

„Jsou různé země a končiny, kde se na někoho, kdo byl v takové funkci, jako jsem já, hledí s určitým respektem. Pozoruji to především v Radě evropských advokátních komor, kde všichni kolegové vědí, že jsem bývalý ústavní soudce. A tak mám to štěstí, že když se přihlásím a řeknu něco třeba k ochraně lidských práv, tak mě poslouchají docela s respektem. Občas si řeknou: on ten Stanislav možná má pravdu. Je velká výhoda, že s sebou člověk stále nese stopu, která mu z Ústavního soudu zůstala,“ vysvětluje.

Marně se bráním

Odpovědnost advokáta je podle Stanislava Balíka daleko plastičtější, než se zdá. „Je to samozřejmě adrenalinová záležitost. Nastane třeba situace, kdy si o půlnoci řeknete 'ježišmarja, neskončila ta lhůta už včera?' Nebo vám zavolá někdo ve chvíli, kdy máte idylku a najednou je všechno převrácené,“ říká a pokračuje:

„Jsem advokát, který dělá tu chybu, že se sžívá se svými klienty, to by neměl. Celá léta, co advokacii dělám, se tomu bohužel marně bráním. Odpovědnost si teď uvědomuji asi ještě víc. Zatímco u Ústavního soudu jsem ji měl soustředěnou do chvil, kdy jsme měli zasedání senátu nebo pléna. Ale taky jsem věděl, že když se tam třeba pohádáme, pak budu mít zase dva, tři dny, kdy si budu jen číst a nebudu se muset tak moc rozohňovat."

Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí se Stanislavem Balíkem. 

Spustit audio
autoři: Barbora Tachecí, Kateřina Tesařová

Související