Josef Šlerka: Mezi počtem infarktů a emotivností twítu existuje souvislost

1. prosinec 2016
Odborník na nová média Josef Šlerka ve Dvaceti minutách Radiožurnálu

ROZHOVOR. Odborník na analýzu dat sociálních sítí a vysokoškolský profesor Josef Šlerka mluví v pořadu Leonardo Plus na téma významu oboru Digital humanities, financování kultury, nebo našeho obrazu na internetu. Jakou roli hraje v hádkách na sociálních sítích například naše paměť?

Šlerka k rozboru financování kultury používá pojem profesora ekonomie kultury na Milánské univerzitě Piera Luigi Sacca, Kultura 3.0. „Za poslední tisíce let jsme viděli celou škálu možností toho, jak může být kultura financována. Od donátorů, kteří dávají peníze, protože se jim to líbí a ty peníze mají, až po současnou kulturu, která často ve zrychleném režimu odpovídá na potřeby diváků v nejrůznějších podobách. Například pomocí nejrůznějších mikroplateb a crowdsurfingových projektů, nebo aktivního vtahování diváků k tomu, aby dílo spolutvořili,” vyjmenovává.


Podle řady amerických výzkumů existují silné korelace mezi emotivností promluvy na Twitteru a počtem infarktů v dané oblasti.Josef Šlerka

Kultura 3.0 je ta současná, která má naprosto odlišný způsob produkce, než předchozí. „Příkladem může být vznik fenoménu Youtuberů. Čtrnáctileté dítě si před sebe postaví kameru a má větší počet zhlédnutí svého videa, než poslední epizoda nějakého televizního seriálu. To ukazuje, že se něco zásadního mění,” říká Šlerka.

Festivaly a města

Část rozhovoru se týká dopadu existence nejrůznějších kulturních festivalů na chod měst, ve kterých se pořádají. „Jaký je multiplikační efekt toho, že je tu Jiráskův Hronov? To není jen o tom, že tam lidé přijedou a zaplatí si vstupné. Přijedou a utratí peníze v hospodách, doporučí návštěvu i svým známým a tak dále. Takže ten relativně izolovaný festival produkuje sám další hodnoty,” říká Šlerka, podle kterého je zcela legitimní začít počítat, kolik akce městu přinese a jestli se mu vyplatí investice do kultury. „To ale neznamená, že o kultuře začneme uvažovat úplně jinak, než jak jsme o ní uvažovali před sto lety.”

Naše sociální divadlo

Jaký je rozdíl mezi člověkem v realitě a na sociálních sítích? „Ta otázka v sobě obsahuje představu, že co se děje na sociálních sítích, je tak trochu neskutečné, že i my jsme neskuteční. Ale není moc důvodů si myslet, že to tak je,” myslí si. Výzkumy podle něj ukazují, že sociální sítě mají tendenci introverty i extroverty otevírat, ale ne nějak zásadně měnit jejich osobní charakteristiku.

Běžně se tedy obklopujeme skupinami takových lidí, kteří mají podobné názory, hodnoty nebo věk jako my. „Není to nic překvapivého, jen to produkuje situace, ve kterých se na síti setkáme s někým, kdo má ten názor razantně jiný a jsme překvapení, že takový člověk existuje.”

„Média samotná mají různá pravidla a umožňují nám jinak zahrát to divadlo nás samotných. Na Snapchatu se projevujeme převážně fotograficky a s vědomím, že selfie za chvíli zmizí, na Facebooku je to zase jiné. To znamená, že je rozdíl mezi tou komunikací, ale my zůstáváme stejní, jen se některé části naší osobnosti můžou lépe vyjádřit,” vysvětluje.

Paměť a feed

Podle Šlerky je výrazně těžší říct někomu vulgární urážku do očí, než ji napsat nebo vyslovit do telefonu. „Ve chvíli, kdy jste v internetovém prostoru a víte, že se s tím, kdo si to bude číst, nikdy nepotkáte, má řada lidí tendenci k větší teatrálnosti,” říká.

Dál podle něj hraje velkou roli paměť. „Zatímco hádky o politice u nedělního oběda zapomeneme, ty facebookové jsou schované jedna za druhou v našem feedu, takže máme pocit, že jich je strašně moc,” vysvětluje Šlerka, který už uvažuje nad dalšími možnostmi Digital Humanities: „Dá se třeba analýza textů ze sociálních sítí použít k tomu, aby se včas zachytily nastupující deprese?”

Poslechněte si po kliknutí sem celý rozhovor s Josefem Šlerkou v pořadu Leonardo Plus.