Josef Mlejnek: Klaus, papež a schizma

21. prosinec 2015

Václav Klaus se v rozhovoru pro ČTK pěkně obul do papeže Františka. „Pomoc bližnímu svému je hezký princip a každý si má pro sebe zvolit toho bližního svého, kterému chce pomoci, ale lhát o tom, že pomáhám milionům, desetimilionům prázdnými gesty, to já prostě nemohu vydýchat,“ řekl bývalý český prezident, podle něhož byla Františkova výzva k přijímání uprchlíků falešná.

Nicméně papež František především vyzval každou farnost, aby se postarala o jednu uprchlickou rodinu, což je výzva velmi konkrétní a praktická. A i jeho apely pojaté v obecnějším duchu nemusí být prázdné, neboť hlava katolické církve znamená pro mnoho lidí, zejména pro římské katolíky, silnou autoritu.

Představa svobodné volby toho, komu chci pomáhat, kterou Václav Klaus ve zmíněném rozhovoru nastolil, je pak mírně vyjádřeno poněkud zvláštní, a navíc, praktické uplatňování pomoci redukuje na pouze individuální dimenzi.

Václav Klaus jako deklarovaný agnostik sice hlavu katolické církve za autoritu patrně nemá a mít nebude nehledě na rozdílnost názorů na uprchlickou krizi, z čehož však pochopitelně neplyne, že by papežovy postoje nemohl veřejně komentovat. Zajímavější i závažnější je ale spíše jiná skutečnost: rozpor, který papežovy postoje vyvolávají mezi samotnými křesťany.

Část z nich staví do popředí nutnost hlavně pomáhat, zatímco jiná část především varuje před islámským nebezpečím a ohrožením křesťanských nebo obecněji pojato západních hodnot. Jako reprezentanty druhé zmíněné skupiny lze uvést například polské národně-konzervativní katolíky z nyní vládnoucí strany Právo a spravedlnosti či pražského arcibiskupa Dominika Duku.

Přistěhovalecký proud i islamistický extremismus každopádně způsobily nárůst frekvence adjektiva „křesťanský“ ve veřejné diskusi, zejména ve spojení s výrazy jako „hodnoty“, „tradice“ nebo „západní civilizace“, která je tak verbálně najednou mnohem křesťanštější než ještě loni nebo předloni.

Zodpovězení otázky, nakolik je západní civilizace skutečně křesťanská, představuje složitý úkol, jenž krom jiného zdaleka přesahuje možnosti jednoho komentáře. Pomoc bližnímu a příkaz milovat dokonce i nepřátele však bezesporu tvoří základní stavební kameny křesťanské víry.

Mimochodem, milovat nepřátele znamená milovat též hochy a dívky z Islámského státu, ne kvůli tomu, co dělají, ale – zhruba řečeno – kvůli tomu, že by mohli a měli dělat něco úplně jiného.

Tyto náročné požadavky dokáže zcela „vydýchat“ málokdo, křesťany nevyjímaje. Na druhou stranu, patrně by nebylo moudré odvozovat z nich nějakou naivní politiku doširoka otevřených dveří pro každého neevropana, jenž zatouží po životě na takzvaném starém kontinentu.

V konečném důsledku by totiž nepomohla vůbec nikomu. Napětí mezi potřebou pomáhat a potřebou bránit však může i mezi křesťany vyvolat zkraty vedoucí až k vážnému rozkolu.

autor: Josef Mlejnek
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.