Josef Mlejnek jr.: Zlobivé ukrajinské dítě slaví 25. narozeniny

Po něm se stal politickou mrtvolou rovněž sám Gorbačov a vlastně i Sovětský svaz. Hlavním hrdinou tehdejších událostí byl Boris Jelcin, komunistický aparátník, který vsadil na nacionalismus.

Nomenklaturní elity sovětských svazových republik totiž tehdy začaly v osamostatnění spatřovat ten nejlepší způsob, jak si uchovat vlastní moc. Dokonce pro to existoval zvláštní termín: „nomenklaturní suverenita“.

Ukrajinská nomenklatura netvořila výjimku. Což pěkně symbolizuje i postava prvního ukrajinského přímo zvoleného prezidenta Leonida Kravčuka, někdejšího šéfideologa ukrajinské komunistické strany a dlouholetého vysoce postaveného stranického funkcionáře, od roku 1990 předsedy ukrajinského parlamentu.

Kravčuk dlouho opatrně manévroval a teprve když bylo jasné, že nezávislost opravdu nemá alternativu, nechal ji v prosinci 1991 stvrdit v referendu, přičemž souběžně s ním proběhly i prezidentské volby, v nichž zvítězil již v prvním kole.

Opravdu nadšeně nezávislost přivítala pouze západní část Ukrajiny, kde je ukrajinský nacionalismus nejsilnější, na východě dlouho panovala nostalgie po zaniklém Sovětském svazu.

Ukrajina v těchto dnech slaví 25 let od vyhlášení nezávislosti|foto: ČTK/AP, Efrem Lukatsky,ČTK

Ruská agresivita posiluje národní vědomí Ukrajiny

Nicméně, ač se tomu dnes nechce věřit, tenkrát si skoro všichni Ukrajinci od nezávislosti slibovali rychlé zlepšení ekonomické situace a růst životní úrovně. Pravdou se stal spíše opak a bídný stav hospodářství dosud tvoří jednu z hlavních ukrajinských bolestí.

Západní země tehdy měly z nezávislé Ukrajiny převážně obavy – konkrétně zejména z jejího jaderného arzenálu, byť se někdejší sovětské strategické rakety s atomovými hlavicemi, umístěné na ukrajinském území, údajně nedaly z Kyjeva odpálit, poněvadž Ukrajinci neznali příslušné kódy.

Ukrajina se ocitla pod tvrdým tlakem, ale hodlala se jaderného statusu vzdát pouze výměnou za mezinárodní garance svých hranic a nezávislosti. Německý ministr zahraničí Klaus Kinkel ji kvůli tomu koncem roku 1993 dokonce označil za „zlobivé dítě Evropy“.

Ruská agresivita posiluje ukrajinské národní vědomí|foto: ČTK/AP, Efrem Lukatsky,ČTK

V roce 1994 se Ukrajina díky garancím od Ruska, USA a Velké Británie jaderného statusu oficiálně zřekla. Jak se však ukázalo o 20 let později při ruské anexi Krymu, nebyly jí nic platné.
Ukrajina se tak sice může na Západ oprávněně zlobit, leč tyto pocity jsou vzájemné.

Západním zemím vadí pokračující velká míra korupce i moc oligarchických klanů, zhusta vyrostlých z někdejší komunistické nomenklatury. Podporovat takovou zemi je často zoufalé, neboť skoro veškerá pomoc se utopí v bažinách mafiánských struktur. Spolyká tedy hodně peněz, ale netvoří spolehlivého partnera.

Všechno zlé je však pro něco dobré. Ruská agresivita posiluje ukrajinské národní vědomí, boří mýtus o Rusech a Ukrajincích coby dvou bratrských slovanských národech. V tomto ohledu tudíž působí zcela opačně proti záměrům Kremlu.