Josef Mlejnek jr.: Putinova hra o trůny na Athosu

Putin během bohoslužby usedl na trůn, údajně vyhrazený dříve jen byzantským císařům
Putin během bohoslužby usedl na trůn, údajně vyhrazený dříve jen byzantským císařům

Návštěvu ruského prezidenta Vladimira Putina na hoře Athos média zaznamenala spíše jen jako součást Putinovy konzervativní profilace určené především domácímu publiku. Celá záležitost má však širší a závažnější pozadí.

Athos sice formálně spadá pod řeckou svrchovanost, reálně ale jde o jakousi mnišskou pravoslavnou republiku, v níž jsou viditelně přítomni i mniši ruští. Ruská pravoslavná církev pak aspiruje na roli vůdčí církve v celém pravoslavném světě a Vladimir Putin možná na roli neformálního lídra pravoslavné civilizace, dědičky byzantské říše.

Média sice informovala o tom, že Putin během bohoslužby usedl na trůn, údajně vyhrazený dříve jen byzantským císařům, nicméně celá věc není tak senzační. Předně, ruský prezident na něm neseděl, jen stál.

Za druhé, onen trůn, primárně určený církevním hodnostářům, tvoří běžnou součást pravoslavných chrámů ve Středomoří. A na Athosu prý tak uctívají i státníky z pravoslavných zemí. Na druhou stranu, mediální nadsázka s byzantským trůnem přesto cosi vystihovala.

Putina v Řecku doprovázel jeho věrný spojenec – patriarcha Ruské pravoslavné církve Kirill, jenž je dlouhodobě proponentem nábožensky pojaté koncepce ruského světa. Východoslovanské pravoslavné národy, tedy především Rusové, Ukrajinci a Bělorusové, dle Kirilla tvoří či přesněji řečeno mají tvořit zvláštní civilizaci založenou na duchovních základech východního křesťanství.

Proč jezdí Putin na Athos

Civilizaci, jejímž ústředním místem je chrám, na rozdíl od západní konzumní společnosti, jež je prý vystavěna okolo nákupního centra. Západ je ruskými nejen církevními, ale i politickými představiteli líčen jako morálně zkažený, vyprázdněný, zaměřený pouze na materiální hodnoty.

Putina v Řecku doprovázel jeho věrný spojenec, patriarcha Ruské pravoslavné církve Kirill

V roce 2008, krátce před nástupem do funkce patriarchy, Kirill v ukrajinské metropoli Kyjevě prohlásil: „Rusko, Ukrajina a Bělorusko jsou Svatá Rus. Svatá Rus představuje ideál lásky, dobra a pravdy. Svatá Rus je krásou, Svatá Rus je silou a my společně s vámi tvoříme jednu Svatou Rus.“

Z citovaného názoru od té doby neuhnul ani o píď. A sotva by mohl. Sama Ruská pravoslavná církev totiž nezahrnuje pouze území Ruské federace. Její kanonické území obsahuje či má ambici zahrnovat například i Bělorusko, baltské republiky, Kazachstán a v neposlední řadě též Ukrajinu.

Ukrajinské pravoslaví je nyní i proto rozštěpeno na pravoslavnou církev spadající pod moskevský patriarchát a na pravoslavnou církev domácí, řekněme národní, s vlastním kyjevským patriarchátem. A byť se těší podpoře prezidenta Porošenka a přecházejí k ní věřící od církve podřízené Moskvě, ostatní světové pravoslavné církve ji neuznávají.

Zdánlivě duchovní zápas o pravoslavnou civilizaci tak může mít zásadní politické konsekvence, které se mohou promítnout i do míry nezávislosti Ukrajiny či do jiných závažných otázek mezinárodní politiky. I proto, nebo asi hlavně proto, jezdí Vladimir Putin na Athos.

Ruský prezident na trůně neseděl, jen stál

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.