Josef Mlejnek jr.: Porošenko na domácí frontě

Gubernátorem ovládané a financované jednotky totiž krátce obsadily sídlo státní ropné společnosti UkrTransNafta, kde má Kolomojskyj menšinový podíl, nicméně nelíbila se mu prý snaha kyjevské vlády a parlamentu převzít nad firmou kontrolu.

Historka je to hodně výmluvná. Kolomojskyj není bez zásluh, neboť díky svým penězům, jakkoliv k nim v minulosti přišel, udržuje v dněpropetrovském regionu bojeschopné útvary, a případní proruští separatisté jsou tudíž takřka neviditelní. A to je Dněpropetrovská oblast, ležící ve východní části Ukrajiny, poměrně silně ruskojazyčná. Dolarový miliardář Kolomojskyj prostě mohl opatřit zbraně a platit vojákům žold.

Kolomojskyj však též reprezentuje podstatu ukrajinského politického života. Dominují mu lidé, kteří se v postkomunistickém chaosu dostali k velkým penězům dosti problematickými metodami, často díky korupci či nadstandardnímu vlivu na státní orgány.

Čtěte také

Lidé postupující dle poučky, že peníze plodí moc a moc pak zase plodí peníze. A tak pořád dokola, přičemž státní orgány je nutné mít stále pod kontrolou, neboť politický a ekonomický konkurenční boj splývají v jedno.

Není ale divu, že v takto řízeném státě mají obyčejní lidé všeho po krk, necítí k němu skoro žádnou loajalitu, a když pak propukne nějaká revoluce, k nastávající změně nerealisticky upnou veškeré své naděje, které se však záhy promění v ještě větší deziluzi.

Ukrajinský prezident Petro Porošenko|foto: ČTK/AP, Efrem Lukatsky,ČTK

Čemuž odpovídá i nízká úspěšnost odvodů do ukrajinské armády, nehledě na přímé ohrožení země Ruskem. Ukrajinci zkrátka chovají ke státní moci obrovskou nedůvěru. A právě i sama armáda je spíše zónou korupčně obsazovaných pašalíků a černých obchodů než bojeschopným tělesem.

Což potvrzují i analýzy bojů na východě Ukrajiny, podle nichž největšího nepřítele Ukrajinců často představovali nikoliv proruští separatisté, ale ukrajinský důstojnický sbor, neschopný strategického uvažování a někdy neznalý ani základních taktických pouček, například ohledně nasazování tanků na bojišti.

Nejvíce bojeschopné ukrajinské útvary proto nyní tvoří buď militární bojůvky různých nacionalistických stran a organizací, od loňského roku formálně zastřešené ministerstvem vnitra, nebo jednotky sponzorované oligarchy, přičemž první zmíněná varianta často splývá s druhou.

Prezident Porošenko, sám oligarcha, není v lehké situaci. Lidé jako Kolomojskyj hlavě státu někdy přerůstají přes hlavu, ta však stále nemá k dispozici dostatečně účinný státní a vojenský aparát.

Uvedené skutečnosti samozřejmě nikterak neopravňují ruské nároky, ale napovídají, proč se Vladimir Putin odvážil vytáhnout do války. Bude-li tedy Západ chtít Ukrajinu udržet, vyžádá si to velmi vysoké a dlouhodobé náklady spojené zejména s budováním efektivního státního aparátu.