Josef Mlejnek jr.: Nastal čas pro superlítačku?

5. duben 2016

Útoky teroristů v Bruselu opět bolestivě připomenuly zranitelnost moderní a technicky vyspělé civilizace. Stačí, aby výbušninou opásaný sebevrah nastoupil do vagónu metra a odpálil se – a způsobí tak nezměrné neštěstí.

Přitom zejména v dopravních systémech ve velkoměstě nelze používat složité kontroly. Vždyť jaký užitek by metro mělo, pokud by se každý cestující musel dostavit do stanice dvě hodiny před odletem, pardon, před odjezdem soupravy.

Nicméně vzhledem ke zmíněné zranitelnosti není za poslední čtvrtstoletí útoků na metro zase tak mnoho – lze dohledat okolo deseti případů. Jeden z potenciálně nejděsivějších se odehrál v Tokiu, přičemž roli vražedné zbraně tu namísto výbušniny sehrála nervově-paralytická bojová chemická látka jménem sarin. A nestáli za ním islamisté.

20. března 1995 zaútočila pomocí sarinu v tokijské podzemní dráze sekta Óm šinrikjó – se smutnou bilancí dvanáct mrtvých a několik tisíc zasažených lidí, mnohdy s následky na celý život. Počet mrtvých přitom mohl být daleko větší, avšak Japonci tehdy měli důvod hovořit o štěstí v neštěstí.

Čtěte také

Šóko Asahara, který chtěl takto urychlit jím samým předpovězený konec světa, věděl, že mu bezpečnostní složky jsou na stopě a sarinový útok proto přikázal uskutečnit dříve. Kvůli kvapným přípravám v důsledku časového tlaku měl tak sarin pouze třicetiprocentní koncentraci a nebyl tolik účinný.

Jednoduchost útoku ale dodnes udivuje – Asaharovi lidé nasedli do vagónů metra na vybraných trasách, pod sedadlo umístili v novinách zabalené sáčky se sarinem, které krátce před příjezdem na určenou stanici propíchli deštníkem a v klidu vystoupili.

Logo

Byť Óm šinrikjó neměla s islámem nic společného, zarážející je sociologická podobnost tokijských útočníků s dnešními teroristy. Balíčky se sarinem kladli absolventi prestižních japonských univerzit, lidé mladí, vzdělaní a inteligentní (dokonce jeden bývalý lékař).

Co je přivedlo do spárů sekty, jež spojovala jógu, prvky převážně východních náboženství, „kult osobnosti“ vůdce Asahary a politické ambice na převzetí moci? Podle všeho též deziluze ze života v přetechnizované japonské společnosti, založené na pracovní výkonnosti a materiálním úspěchu, ze života, který postrádal nějaký hlubší význam nebo vyšší určení.

Čtěte také

Hledali proto smysl – a bohužel narazili na Asaharu. Samozřejmě, i kdyby jejich výchozí pocity byly zčásti oprávněné či pochopitelné, nijak je to neopravňovalo k hrůznému činu, jehož se dopustili.

Jak se ale lidem podobného ražení bránit? Zajištění bezpečnosti v dopravních systémech si patrně v blízké budoucnosti vynutí zavedení čehosi na způsob „superlítačky“ – karty vybavené čipem, bez níž nějaké sofistikované elektronické zařízení člověka do prostoru metra vůbec nepustí.

Anebo bude mít každý – důkladně prověřený – občan takový čip zašitý rovnou někde pod kůží. Asi i k tomu nás terorismus brzy dožene.

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

autor: Josef Mlejnek
Spustit audio