Josef Mlejnek jr.: Jak přiblížit lid a Senát?

23. září 2016

Kromě krajských voleb, na něž je upřen hlavní díl pozornosti, klepají na dveře i volby senátní. Byť zatím poněkud nesměle. Jestli se zopakují zaběhané vzorce, dopadnou v obecné rovině tak, že v prvním kole přijde zhruba stejně voličů, co k volbám krajským, tedy okolo čtyřiceti procent. V kole druhém, jež proběhne již samostatně, se pak volební účast propadne ještě o polovinu níž.

Voliči tak opět Senátem pravděpodobně trochu pohrdnou. Již léta se na voličský nezájem reaguje i tvrzením, že by se horní komora měla nějak zatraktivnit. Podobná slova sice znějí hezky, avšak problém spočívá ve slově „nějak“. Že nějak, to každý ví, ale jak konkrétně, to neví skoro nikdo.


Uvedený problém však netrápí jen českou horní komoru. Nedávný neformální summit v Bratislavě konstatoval, že Evropská unie se musí změnit, přiblížit obyčejnému občanovi. Praktický návod na řešení jsme se však od sedmadvaceti hlav nebo premiérů unijních států nedozvěděli. A asi jsme se ho ani nemohli dozvědět, poněvadž na uvedené zadání žádný jednoduchý recept neexistuje.

Bombastická kampaň?

Jak skloubit sedmadvacet i více zemí do jedné organizace tak, aby fungovala, nicméně aby si každý stát zároveň ponechal svou suverenitu či přinejmenším její podstatnou část? Nějak to zařídit jde, zhruba asi způsobem, jakým je to v Evropské unii nyní zařízené, nebo by to možná šlo udělat i trochu jinak, rozhodně ale ne jednoduše.


Problém tedy evidentně vězí i na straně lidu. O politiku se moc nezajímá, a pokud ano, tak až poté, co ho k veřejnému dění přitáhne nějaká bombastická kampaň. Tleská hlavně snadným a rychlým řešením, miluje takzvaně silné, leč ve skutečnosti spíše jen velkohubé vůdce. Postup po malých krůčcích, jimž lze ledacos zlepšit, odmítá jako nudný, ba jako lest těch mocných nahoře.


Český Senát hodné doplácí právě na výše uvedené nepěkné vlastnosti lidu. Asi by mu pomohlo, kdyby získal přece jen nějaké další kompetence, zvláště když nedávno přišel o jednu ze svých nejdůležitějších pravomocí – o podíl na volbě prezidenta. Jistě by též stálo za úvahu, zda nezměnit či neupravit volební systém, zejména ve smyslu přechodu k nějaké formě jednokolové volby.

Nabízí se rovněž otázka, zda kupříkladu nevytvořit volební obvody tak, aby volby do třetiny Senátu, jež se konají každé dva roky, probíhaly vždy na celém území státu. Lidé si totiž musí – někdy dost obtížně – zjišťovat, zda se senátní volby budou v daném roce konat i v jejich městě či ulici, což atraktivitě horní komory rozhodně nepomáhá.

Ovšem i tak by Senát doplácel na skutečnost, že si jeho skutečný význam dokáže plně uvědomit spíše jen politolog nebo ústavní právník, že tvoří sice nezbytnou, leč poněkud komplikovanou a prvnímu pohledu docela skrytou součást ústavní architektury. Dokud ale voliči nezačnou lépe chápat roli Senátu či úlohu institucí Evropské unie, bude demokracie u nás i na celém evropském kontinentu ve stavu permanentní krize.

autor: Josef Mlejnek
Spustit audio