Josef Mlejnek jr.: Evropa jako Titanic?
V diskusích o uprchlících se často objevuje tvrzení, ba argument, že my, tedy Evropa či Evropská unie, jsme bohatí, a máme tudíž morální povinnost uprchlíky přijímat.
Nechci nijak bagatelizovat humanitární katastrofu, která na mnoha místech Afriky či Blízkého východu panuje. A už vůbec nehodlám popírat náš závazek pomáhat, neboť ke snaze pomoci by nás měl motivovat pouhý fakt, že je někdo v nouzi, nikoliv až například morální kocovina z koloniálních hříchů minulosti.
Avšak účinně pomáhat může jen ten, kdo je sám silný. Což Evropská unie moc není, byť si často nalhává opak.
Zhruba před sto lety vrcholila koloniální éra. Skoro celý svět, s výjimkou amerického kontinentu, byl rozdělen mezi evropské mocnosti. Ty sice vykonávaly svou moc či vliv různými způsoby, nicméně něco jako masivní migrační vlna do Evropy nehrozilo.
Naopak, tehdy byla v plném proudu migrace z přelidněného starého kontinentu. Stovky zaoceánských parníků vozily chudé Evropany do nového světa, především do Ameriky, kde dotyční doufali nalézt šanci a podmínky pro životní uplatnění. A nový svět měl obrovský potenciál je absorbovat.
Po sto letech se situace radikálně změnila. Evropské státy jsou již dávno redukovány opět na svá kontinentální historická jádra. Západní Evropa si po druhé světové válce udržela svobodu jen díky vojenské síle Spojených států amerických, tedy země, založené a rozvíjené imigranty z Evropy.
A i nyní může Evropská unie čelit ruským mocenským choutkám jen s americkou pomocí.
A je Evropa bohatá? Jak se to vezme. Je bohatá, ale zároveň i zadlužená. Všechny evropské země mají dluhy, které postupně rostou. Tam, kde je dnes Řecko, se mohou zítra či pozítří ocitnout jiné státy, například Španělsko, Portugalsko nebo Itálie.
Evropská unie a mezinárodní finanční instituce už patrně nechtějí do řecké bezedné jámy nadále nalévat miliardy eur, avšak dosavadní pomoc Ukrajině je ve srovnání s částkami, jež dosud přitekly do Řecka, směšná. Ovšem bez masivní západní pomoci Ukrajina nakonec připadne Putinovi.
Zostřující se mezinárodní situace si pak vyžádá rovněž navýšení výdajů na obranu – a tedy patrně další zadlužování.
A do toho přichází bezměrná lidská tragédie uprchlíků. V Evropě spatřují nádhernou a bytelnou loď, na jejíž palubě by mohli prožít důstojný život. Netuší, jak moc je parník jménem Evropa blízko Titaniku.
Situace je opravdu velice vážná. Kvóty na přijímání uprchlíků samy o sobě nic nevyřeší, jde jen o snahu problém na chvíli utlumit, když se hlasitě hlásí o slovo.
Vyřešit by ho mohla pouze daleko aktivnější evropská politika vůči zemím, či, přesněji řečeno, vůči územím, odkud migrační vlny postupují. Politika, jež by vytvářela ekonomické i politické základy pro to, aby lidé neměli důvod ze svých domovů utíkat.
Zní to jako utopie a bohužel to hodně utopie je. Ale jen od něčeho takového by se daly očekávat pozitivní efekty, vše ostatní přinejlepším přinese jen odklad katastrofy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
