Josef Mlejnek: ANO v akci

15. říjen 2013
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02986551.jpeg
0:00
/
0:00

Koho chleba jíš, toho píseň zpívej, praví lidové rčení. Vzestup hnutí ANO podnikatele Andreje Babiše, který v poslední době zaznamenalo hned několik agentur pro výzkum veřejného mínění, by se dal zdánlivě vysvětlit pomocí citované lidové moudrosti. Vždyť Babišovy pekárny Penam pokrývají údajně zhruba 15 % českého trhu, což je hranice, k níž ANO v některých průzkumech míří.

Uvidíme, jak se budou preference hnutí dále vyvíjet, pokud by však volební výsledek odpovídal aktuálnímu podílu firmy Penam na trhu, budou mít politologové tím spíš o čem přemýšlet.

K úvahám však ANO samozřejmě vybízí již teď. Čím jeho dosavadní nástup, kromě výše naznačené teorie, vysvětlit? Například tím, že sliby snížení daní, podpory podnikání či vzdělávání nebo vize státu řízeného jako firma (to jest potenciálně efektivního) mohou zaujmout i někdejší příznivce ODS či TOP 09, což potvrdila i analýza společnosti Jana Herzmanna.
Drobní podnikatelé a živnostníci, tradiční voliči pravice, museli některá opatření Nečasovy vlády, zejména zvyšování daní, vnímat jako atentát na vlastní zájmy. Přitom právě pravicová hospodářská politika velí v čase krize daně snižovat a podporovat tak podnikání. Těžko se pak divit, pokud by část těchto vrstev dala hlas právě Babišovi.

Jistěže do jisté míry z protestu, z naštvanosti či možná ze zoufalství, avšak nálada v zemi je zkrátka taková. A z podobných důvodů mohou pro nové strany a hnutí hlasovat i příslušníci ostatních společenských vrstev, nejenom podnikatelé a živnostníci. „Jakoby lidem nestačila zkušenost s Věcmi veřejnými,“ dalo by se namítnout. Ano, ale hodně lidí může hlasovat pro nové strany typu VV jaksi navzdory této zkušenosti. S plným vědomím, že hodně připomínají Věci veřejné a že asi dopadnou podobně jako takzvané „veverky“, ale proč to nezkusit, když alternativou je vlastně už jen volební neúčast.

Podle jiného lidového rčení ani to kuře zadarmo nehrabe, a kuře vodňanské, chlouba Babišova koncernu Agrofert, sotva představuje výjimku. Politika je docela drahá záležitost: ve volbách asi uspějí hlavně ti, kteří budou schopni v kampani protočit desítky, ba možná stovky milionů. Což ale zároveň odráží hlavní bolest českého veřejného života. Společnost je totiž pasivní, nedokáže se sama zorganizovat, reaguje pouze na nabídku. Když člověk přijde do obchodu, kde prodávají hmotu pod názvem chleba od pěti různých výrobců, prostě si nějaký koupí, dle ceny či dle názvu, značky, obalu. A nechá si přibalit třeba vodňanské kuře, dle stejných kritérií výběru. Ostatně, co mu zbývá, sám už si chleba upéct neumí. Společnost konzumentů se konzumentsky chová i na volebním trhu, byť si o něm myslí svoje. Podle toho také volby dopadnou, tedy, ať už vyhraje kdokoliv, patrně nedopadnou moc dobře.

Spustit audio