Josef Kašpar: Konec Berlusconiho kariéry?

Za mříže nepůjde, ale na rok by měl být v domácím vězení anebo vykonávat společensky prospěšné práce. Jako první krok mu odebrali pas. O křeslo v senátu přijde za několik měsíců. Takže, jak někdo uspěchaně prohlásil, Silviova kariéra dospěla na konečnou? To by platilo u jakékoliv jiné politické strany jakéhokoliv politického zaměření, protože ostatní představitelé seskupení by mu poradili, či lépe řečeno přikázali, aby odešel do ústraní a nepřivedl vlastní stranu do katastrofální situace, o zájmu celé země nemluvě. Jenže „Lid svobod“ je stranou patronální, tj. je stvořením a majetkem zakladatele – Silvia Berlusconiho. A jak mnozí představitelé strany otevřeně prohlásili „Bez Silvia my neexistujeme“.

Nezajímá je, že Nejvyšší soud nerozhodoval na základě osobních výroků toho či jiného svědka, nýbrž na základě dokumentů, z nichž jasně vyplývá, že k daňovému podvodu došlo. A jsou přesvědčeni, že výrok soudu je urážkou 10 milionů Italů, kteří Silviovi dali hlas při volbách koncem února. A že, jak prohlásil magnátův úzký spolupracovník Sandro Bondi, „tady se riskuje občanská válka“. Které, jak prohlásil šéf strany v poslanecké sněmovně Renato Brunetta, „je možné se vyhnout tak, že prezident Napolitano poskytne Berlusconimu milost“. On a předseda stranického klubu v Senátu Renato Schifani mají v úmyslu o to hlavu státu požádat, i když z prezidentského úřadu jim bylo nepřímo dáno na vědomí, že to nepůjde, protože nelze poskytnout milost někomu, kdo má ještě další trestní řízení, při nichž může být také odsouzen.

Berlusconi se rozhodl hrát vabank, jde mu o všechno a počítá s tím, že Enrico Letta a jeho Demokratická strana se pokusí zachránit vládu za každou cenu. Ví, ale je mu jedno, že vládní krize a nové volby by v této situaci byly pro zemi velmi negativní. Mohl by se ale splést. V dramatické situaci by se Demokraté přece jen mohli spojit s poslanci a senátory hnutí „5hvězdiček“, schválit narychlo změnu volebního zákona a zahnat Berlusconiho a jeho stranu do opozice.

Jisté je, že Itálie prožívá velmi napjaté léto a čeká ji patrně ještě tvrdší podzim. V této situaci velkou sympatii vyvolává klidný postoj premiéra Enrica Letty, který hovoří o konkrétních opatřeních vlády, jako by se nic nedělo. Bohužel při tom trochu připomíná onoho slavného šéfa orchestru na potápějícím se Titanicu, který hrál až do posledního okamžiku, bez ohledu na blížící se potopu.