Josef Kašpar: Kdo je evropská zahraniční ministryně Mogheriniová

Část komentátorů je přesvědčena, že Renzi mohl se stejnou energií požadovat pro Itálii post komisaře v některých ekonomicky velmi důležitých sektorech. Už proto, že uvolnění úsporné hospodářské politiky EU je pro krizí postiženou Itálii velmi důležité, i když otázka je, zda by Německo, Finsko či Nizozemí něco takového přijaly.

Pokud se týká samotné funkce Mogheriniové, evropské „ministryně zahraničí“, většina italského tisku nesdílí kritické postoje významných britských, francouzských či německých komentátorů, že Mogheriniová není pro ni dostatečně vybavená. Je jí sice jen 41 let, ale zahraniční politikou se zabývá téměř 20 roků. Má za sebou nejen studia na římské univerzitě „La Sapienza“, ale i dlouhé pobyty ve Francii a USA.

Již od roku 2003 pracuje v zahraničním oddělení Demokratické strany, kde při početných cestách do Bruselu poznala svého manžela. V italském parlamentu je od roku 2008 a dříve než byla v únoru jmenována ministryní zahraničních věcí Itálie, po několik let vedla zahraniční sekci Demokratické strany a italskou parlamentní delegaci při organizaci NATO.

Čtěte také

Mogheriniová se sama označuje za představitelku nové evropské generace a na kritiku, že o ní v Evropě nikdo moc neví, klidně odpověděla, že si již dlouhou dobu vyměňuje názory, maily či sms nikoliv se současnými evropskými premiéry ale s premiéry budoucími. S italským premiérem Matteem Renzim ji spojují houževnatost, pracovitost a odolnost vůči ostré kritice či podtrhům, které jsou každodenním chlebem politiky. Je vdaná a matkou dvou dětí.

Renzi se pokusil prosadit její jmenování již v červenci, ale neuspěl pro odpor pobaltských států, pochybnosti Polska, Británie a do jisté míry i německé kancléřky Angely Merkelové.

Zatímco Evropská unie zvažuje další sankce proti Rusku, Mogheriniová po svém zvolení podpořila především vyjednávání|foto: ČTK/AP, Yves Logghe,ČTK

Itálie během těchto šesti měsíců předsedá Evropské unii. V médiích asi Mogheriniové moc neprospěla fotografie, na níž si podává ruku s ruským prezidentem Putinem. Při tiskové konferenci ale na takovou výtku odpověděla: „já jsem nejdříve byla v Kyjevě a jednala s místními představiteli, až pak jsem jela do Moskvy“.

V rozhovoru s „Corriere della Sera“ se o situaci na Ukrajině vyjádřila jasně: „Putin se musí rozhodnout, zda Rusko chce být partnerem anebo protivníkem Evropy. Putin nedodržel nic z toho, co slíbil při setkáních v Normandii, po sestřelení malajského letadla i jindy. Nicméně tato krize musí být řešena politicky a diplomaticky, ne zbraněmi. A myslím, že evropské sankce Rusku způsobují značné potíže“.

Čtěte také

Není pochyb o tom, že jakožto Italka se pokusí o to, aby Evropa věnovala větší pozornost krizi na Blízkém východě a problémům afrických uprchlíků, kteří každý den připlouvají na jihoitalské břehy.

Římská „La Repubblica“ se ale vyjádřila nemilosrdně: „nebude pro Mogheriniovou problém mít větší úspěch než její předchůdkyně, která velmi zklamala. Problém je v tom, že v Londýně, Paříži i Berlíně vyhovuje bezbarvý ministr zahraničí EU, aby si každý mohl vést svou vlastní politiku.“