Josef Kašpar: Italský parlament zvolil staronového prezidenta

Při hlasování Napolitano získal 75% hlasů – proti němu se vyslovili jen poslanci a senátoři populistického hnutí „5stelle“, kteří se snažili prosadit vlastního kandidáta a nejsou ochotni k dohodě s žádnou jinou politickou stranou, protože je všechny považují za zkorumpované. Předchozích 5 hlasování skončilo neúspěšně. Hlavním důvodem je hluboký rozkol v řadách Demokratické strany po únorových parlamentních volbách, do kterých šla jako velký favorit. V poslanecké sněmovně sice získala většinu, ale pro utvoření vlády je zapotřebí i většina v senátu a tam Demokraté potřebují spojence.

„5stelle“ odmítá koalici s jakoukoliv jinou politickou stranou, protože chce od základu přeorat celý italský politický i hospodářský systém. Zůstává tedy dohoda s tradičním nepřítelem – Berlusconim. Část Demokratů se domnívala, že je nutný realismus, země prožívá obrovskou hospodářskou krizi a potřebuje vládu. Je tedy třeba se dohodnout na několika málo naléhavých opatřeních, přijmout nabídku magnáta na vytvoření společné vlády a pak třeba za rok, po schválení nového volebního zákona, jít znovu k urnám.

Levé křídlo ale tento přístup odmítá, protože pro něj je Berlusconi původcem veškerého zla v zemi a proto jakákoliv dohoda s ním je nemožná. Je tedy nutno se za každou cenu pokusit o dohodu s populisty z „5stelle, i když oni stále říkají ne“. Tento rozpor se pak projevil při tajném hlasování – právě poslanci a senátoři Demokratů torpedovali kandidáty předložené vlastní stranou – jednou proto, že byl příliš ochoten se s magnátem dohodnout, po druhé, když to byl bývalý premiér Romano Prodi z opačných důvodů. Situace obratně využil Berlusconi, který navrhl, aby Napolitano zůstal ve funkci a zesměšněným Demokratům nezbylo nic jiného než souhlasit.

Napolitano, dříve než novou kandidaturu přijal, si položil podmínku: politické strany odloží svá vzájemná veta a vytvoří novou koaliční vládu. Takže Berlusconi nakonec dosáhl svého: na podzim loňského roku byl považován za politickou mrtvolu. Dnes, díky demagogii hnutí „5stelle“ a rozkolu v Demokratické straně je to opět on, kdo dobyl centrální pozici na italské politické scéně. Otázka jen je, zda politikové, kteří na sebe za posledních 15 let neustále útočili, budou v zájmu země schopni nalézt půdu pro kompromis.