Jiří Tichý: Slovanská epopej bez metafory, snad?

8. březen 2014

"Where is the toilet, please?" zeptal se mě včera ve Veletržním paláci vcelku nenápadný muž středního věku. "Behind the glass wall," odpověděl jsem a ukázal oním směrem. "Spasibo," vyhrkl. Najednou, jako by se čímsi provinil, vyčetl jsem mu z výrazu. "Pažalsta," reagoval jsem a sňal mu tím slůvkem onen výraz z tváře i z mysli.

I toto je symptomatické pro současné dny, kdy se už zase neříká Rusové, ale Rusáci, kdy už zase vyplouvají staré resentimenty. Kdy už opět mnozí začínají zevšeobecňovat. Aby bylo jasno, i já se ztotožňuji s názorem, že na Krymu došlo k otevřené agresi. Ale verbality okupantů ve stylu "kde jsme my, tam je Rusko", považuji za bojechtivé cancy, jež, věřím, že pominou, stejně jako prvotní expresivní výhrůžky z úst demokratického světa. Ale pozor, může vše být i jinak. Nedej bože, abychom se stali svědky slovanské epopeje, avšak v nemetaforické podobě.

Když Alfons Mucha pojal v prvním desetiletí 20. století nápad vytvořit monumentální výtvarnou epickou báseň, oslavující Slovany coby, sice poddajné, avšak mírotvorce, nemohl tušit, co ono století přinese za zvěrstva z myšlení a rukou právě i oněch pokojných mírotvorců. Nemluvě o tom, že ani praotec Čech nepřišel se svými hordami do nikým neobydlené země, že? A nyní hrozí, že bude mlátit Slovan Slovana. Jako by nestačilo, že se už celá desetiletí mlátí mohamedáni se židama.

Mám ale snad já, kvůli ruskému parlamentu a následně ministrovi obrany s vizáží brežněvovských oficirů, či kvůli prezidentovi s kágébáckým výrazem vždy a všude, na lovu ryb, při jízdě na čtyřkolce či na lyžích v Soči, anebo kvůli premiérovi s lidštější tváří, začít nesnášet Rusy obecně? Mám začít nemít rád přítele malíře Viktora Pivovarova, například, protože je Rus? Měl jsem onoho Rusa ve Veletržáku poslat místo k záchodu na opačnou stranu k prodejně katalogů, když ani nevím, byl-li to militantní Rus anebo najednou nám sympatičtější Ukrajinec, bez znalosti toho, šlo-li o demokrata či krvežíznivého antisemitu? Mám se najednou ošívat při pohledu na znavené tváře rusky mluvících dělňasů, pracujících na stavbách od nevidim do nevidim, či při doteku s rusky mluvícími paničkami v kožiších, o nichž nevím, jsou-li ženami ve Varech žijících mafiánů, nebo obyčejnými turistkami chtějícími vidět Karlův most? Prosím, nedělejme to. Při vší historické podezřívavosti a zkušenostem, zachovejme si nadhled a glanc.

autor: Jiří Tichý
Spustit audio