Jiří Tichý: Podzimní Folimanka

I nad tím, co toto přesahuje. Napadá mě všelicos: jak jsme tudy brouzdali s dávno umřelou ženou, která se neobešla bez jitřně vzrušivých výtvarných podnětů, ale i s ženou, jež ji nenahrazuje, nicméně mám ji rád bezezbytku. Vzrušivé výtvarné podněty realizuje do magicky nemocné duše.

"Jirko, uzdrav mě," šeptla mi umdlelým hlasem do ucha ona první žena se vzrušivě výtvarným podnětem. V jejím beznadějném stavu, hledal jsem tenkrát v takto vyslovené prosbě jen stěží vhodná slova. V umírání přiměřená slova neexistují. Dnes, kdy se, ač bezvěrec, modlím za znovunabytí života ženy současné, mám jasno: Medicinmani a šamani léčí magicky. Znají efekty nám dnes známé psychoterapie? Snad. Věřím. Opustím-li vždy nemocnici a nesevřen tudíž klasickou medicinou, ač ji věřím, volám ty šamany k zodpovědnosti.

Jdu tím příjemně opuštěným podzimním prostorem, brouzdám nohama v šustícím spadaném listí a dumám nad vším tímto.

Popravdě řečeno, i v těchto zádumčivých přemýšlení, naskakují mi myšlenky politicky veskrze současné: Dejte konečně svobodu těm krásným holkám z Pussy Riot, jejichž jediným proviněním je naivně bláznivá představa, že v Rusku lze nastolit demokracii. Propusťte na svobodu ten hlouček naivních ekologických spasitelů, kteří se nesmířili s tím, že v Rusku se žádná demokracie nekoná, a v dohledné době se konat nebude. Komentátore České televize, Petře Zavadile, jenž jste musel na palubě turecké lodi snést tu "nevídaně" nedemokratickou šikanu izraelských vojáků, kteří po vojensku čelili jen tomu, čemu čelit měli a museli: Ozvěte se teď proti bezprecedentnímu zásahu ruských politiků, kteří se snaží za každou cenu z mírových aktivistů, snažících se zachránit bezelstnost Antarktidy, vyrobit zápaďácké piráty, špióny či "jen" výtržníky!! Neslyším vás!

Jdu tím příjemně opuštěným prostorem, brouzdám nohama v šustícím spadaném listí a dumám nad vším tímto.
A co pan místopředseda Škromach, který právě hovořil v televizi? Kličkování, vytáčky, slovní škobrtání, a jak jinak, věčné odkazování na sjezd či usnesení jakési. Mně milí, sociální demokrati, ač jsem vás nikdy nevolil, nenechte za sebe mluvit tímto toporným jazykem funkcionáře bez vtipu, a jedno, zda mají měšťansky uvázanou kravatu, nebo plebejsky rozhalenou košili.

Jdu tím příjemně opuštěným prostorem uprostřed podzimu, brouzdám nohama v šustícím spadaném listí a dumám nad vším tímto. A myslím také na prezidenta, ne lecjakého, nýbrž na toho, jenž má problém s vyvážeností rozumu a citu.

Post skriptum: Můj milovaný básník Jiří Wolker, což neznamená, že by Allan Ginsberg byl mnou méně oblíbený, napsal: " Až umřu, nic na tomto světě se nestane a nezmění, jen srdcí několik se zachvěje v rose jak k ránu květiny, tisíce umřely, tisíce se mnou umrou, tisíce na smrt jsou znavení, neboť v smrti a zrození nikdo nezůstal jediný. Smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého." Kdo ví, že?