Jiří Tichý: Česká groteska

Nacistické, komunistické, či snad takové, co v budoucnu vybudují postkomunistický kapitalismus? Nechme nad tím dumat filozofy. Malíř zato svým výrokem jazykově mistrovsky podpořil tehdy vznikající výtvarný fenomén s ustáleným již uměnovědným názvem Česká groteska. Zůstaňme u ní i v nevýtvarném smyslu.

Volby tedy budou, předvolební groteskní hrátky s voliči (nenazývejme je, probůh, bojem) nastávají. Političtí naháněči lanaří vrcholné, odkvétající i již dávno odkvetlé leč známé sportovce, aby jim svými výkony přilákali hlasy. Však to známe "Kdo neskáče, není Čech," blbsky provolávají mladí, taky už voliči, pokud se nezapomenou, a při nevydařeném zákroku fotbalisty černé pleti nebučí jako krávy. Co budou tito dělat, až nejlepšími útočníky či brankáři prvoligových klubů stanou se Romové a na hřišti cosi pokazí? Začnou volat "Cikáni do plynu"? Potom teprv! bylo by namístě na tribuně rozvinout transparent "Cikáni nemůžou za vaše zkurvený životy", který minulou sobotu pověsili squateři na jednom zbytečně chátrajícím domě v Holešovicích. Jak jinak, groteska s nádechem černého humoru je tudíž na obzoru.

Vsuvka: Při obnovování jednoho malého státečku před 65 lety, politici vybírali prezidenta a jednomyslně se shodli na Albertu Einsteinovi. Potřebovali se také zastřešit osobnostmi. Vědec, poctěn stát se hlavou nově vzniklého státu, toto zdvořile odmítl. Politici přesto nehrábli do škatule jmen populisticky líbivých, nýbrž ctěných. Prvním prezidentem té protáhlé nudle u Středozemního moře stal se rovněž vědec. Chaim Weizmann. Ale zpět ke grotesce.

Abych nevypadal jako zavilý nepřítel sportovců, zastávám se někdejšího fenomenálního lyžaře Ploce, který zpoza parlamentního řečniště (nepleťme s řečištěm) neúnavně trval na "ratingu", místo "rejtingu", což s dětinskou zlomyslností okamžitě ironizovali jiní dva poslanečtí borci. Přiznám se, bylo mi trapně spíš za ně, než za skokanovu jazykovou nedostatečnost. Jak často poslouchám výrazně vzdělanější jedince v profesi i jazycích, jak s umanutostí opakují stále dokola "menažér", nemohu nevzpomenout na dědečkův etažér, jak říkal regálu na knihy.

Groteska hrne se na nás ze všech stran. Velkofarmář Babiš nechává za prachy přelepovat titulní stránky novin sloganem "Bude líp", aniž by si asi vzpomněl, že toto, jen s otazníkem, proběhlo už v době normalizace v cimrmanovském rádiu Jerevan s otázkou: "Kdy bude líp?" Odpověď: "Líp už bylo." A co pan prezident, na zájezdové předvolební kampani Zemanovců? Ve valašském klóbrcu, zapomněl už na někdejší groteskní převlek do ruské kamizolky s ještě groteskně nebezpečnějším Šloufem za zády?

Post skriptum: Kontrolní otázka: zvítězí socgarmoška s plky o důstojnosti stáří, anebo nedůstojná hra s nasranými lidmi z opačného ranku? Welcome, pardon, welkam, vážení voliči české grotesky.