Jiří Stránský: U nás všichni rozumí všemu. Kdo nerozumí, je podezřelý

25. leden 2017

Dobré pořízení přeju, ať je jakékoliv – samozřejmě s podmínkou, že pořízením nejsou ošklivosti – neúctami počínaje a vražděním všeho druhu konče.

V posledním čase, i v těch, co ho předcházely, je všeho nějak až moc. A to se ještě – naštěstí – neplní přání i některých našich politiků. Na nichž je až moc poznat, že se taky chystají připojit k obraně sebe a svých voličů. A my debílkové, co je volíme, jen koukáme. No nic – to už stačí.

I mně se blbě dejchá. A když mi k tomu přičtete, že jsem z těch komunistických lágrů dodnes radioaktivní a po návratu domů před těmi šestapadesáti lety jsem měl tlak 50/70 a o čtvrt milionu či kolik červených krvinek míň než bylo potřeba… A byli jsme na to každý sám, aby nás onen trest odnětí svobody – jak tomu málem poeticky říkali – bolel co nejvíc.

Nemůžu říct, že bych na ty časy vzpomínal rád, ne-li dokonce úmyslně, či že by se mi samy vracely, ale na porovnávání minulostí se současnem, jak to všude kolem sebe vidím a cítím, je to dobré. A vlastně se nedivím, že se mi občas po Retrománii ozve připomenutí, že za komunistických časů nebylo tak zle, na což je tolik důkazů přímo na obrazovce.

Český trumf z mariáše

Takže po všech těch politických a politologických či vojensko-mocenských a rusofilních, trumpofilních, anglofilních i brexitofilních výlevech všech možných odborníků i těch, co si potřebují hřát nějaké své polívčičky, mě nijak nepřekvapuje, že u nás všichni rozumí všemu, a kdo nerozumí, je podezřelý.

Michal Pavlata

I kvůli mým plusovým glosám, ale i jiným vejšplechtům a poznámkám, které jsou jen nějakým názorem a neříkám je proto, abych si někde udělal „voko“, jak se říká, mě často volají novináři i jejich příbuzné profese, abych něco řekl třeba o Trumpově začínajícím prezidentství, nebo o brexitu, či jestli si taky myslím, že pod tou voskovou hlavou má pan Putin svoji normální lidskou.

Takže radši lžu, že jsem ztratil hlas a oni si cosi myslí o fosilech, jelikož nedovedou pochopit, že bych i takhle starý mohl mnohem víc myslet na bratra, kamaráda a skauta Jirku Navrátila, s nímž jsme se znali jednasedmdesát let a nemohl jsem mu jít na zádušní mši jenom proto, že jsem se krátce předtím vrátil z jedné motolské JIPky, a že mnohem dřív, než si zasloužil, mi někam poodešel Michal Pavlata, ten úžasný hlas, co uměl rozjasnit každou dětskou i dospělou tvář.

Rád taky říkám, že mám radost, že Trump znamená český trumf z mariáše, a že třeba místo re budeme hlásit trampa.

autor: Jiří Stránský
Spustit audio