Jiří Stránský: O třídních nepřátelích, zloději per a Ztrátě paměti

Když se tak na ta velká písmena dívám, vzpomínám si, jak jsme Tomáše přemlouvali, aby své aforismy nabídl nějaké partaji, on ale správně odmítl s tím, že by si šéfové těch partají určitě vybrali něco, co by bylo spíš proti nim než pro ně, neboť jen jejich vkus je ten správný.

Tě péro

Dokument je i o ženách, i o mužích. S většinou těch mužů jsem byl na některém z uranových lágrů – všichni jsou už mrtví. Většina na ozáření radioaktivitou. Jiří Stránský

Tenkrát, jak se stala ona správná příhoda s krádeží pera v Chile, si kdosi z okruhu pana profesora a tehdy ještě prezidenta stěžoval, že je to ponižování hlavy státu. To už Václav Klaus sloužil svůj poslední prezidentský rok a podle jeho slov pro jeden časopis nechtěl přestat s politikou a chystal se založit novou stranu.

Po dohodě s kamarády jsem tehdy napsal, že by to určitě byla veliká strana a že by se podle vzoru komunistů, kteří se zdraví Čest práci, mohli zdravit Tě péro.

Ztráta paměti

Jméno bývalého prezidenta mě přivedlo k další otázce, kterou by voliči měli klást těm, co si přejí být od nich voleni: Jestli si taky myslí, že je lepší se dívat na svou minulost i minulost našeho národa (jak pravil profesor Klaus) stejným způsobem, jakým se díváme při řízení do zpětného zrcátka v autě. Které všechno, co je za námi, vidí prťavé a pro auto zcela nedůležité.

Václav Klaus,|foto: Alžběta Švarcová

I proto musím takto veřejně poděkovat České televizi, že počínaje pondělkem začala vysílat pětidílný dokument Ztráta paměti natočený režisérem Milanem Maryškou, který zahynul při natáčení dalšího několikadílného dokumentu o Holocaustu. Dokument je o tom, co vyváděla „strana a vláda“ a její pomahači se všemi, kteří se jim nelíbili, řečeno jinak – byli třídní nepřátelé.

Díly se opakují v úterý. Pro mě je to „jen“ připomenutí, že tehdy jsme coby třídní nepřátelé jakoby vypadli z oka těm, které by například nejradši zplynoval předseda jedné strany. A nejen on. Dokument je i o ženách, i o mužích. S většinou těch mužů jsem byl na některém z uranových lágrů – všichni jsou už mrtví. Většina na ozáření radioaktivitou.

O to jsem radši, že se tenhle seriál vysílá. Když si představíte, že třeba básník Jan Zahradníček dostal 20 let trestu jenom za to, že byl hluboce věřící člověk… No nic, chtěl jsem vás spíš oblažit, než naštvat. Příště – slibuju – to bude veselejší: o pravdě. Naslyšenou.