Jiří Stránský: Já ale nic neumím! Já umím jen lítat a bejt vězeň!

vězení
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy vězení

Všechny vás zdravím… Ulevilo se mi: konečně se Bureš ustrnul nad Trumpem a odletěl do Bílého domu poradit mu, jak se dá vysmeknout ze všeho, či jak se všechno dá neposlechnout.

Či jak se dá přivlastnit opačný názor. A když k tomu má k dispozici od hlavy státu velvyslance Kmoníčka… jak se teď říká: to nemá chybu. A vlastně mě mrzí, že se už ani nemůžu těšit, to jsem si přinesl z těch lágrů a bas – jakmile jsem se na cokoliv zatěšil, nekonalo se to.

Jiří Stránský: Komunisté

Znak KSČ

Všechny vás zdravím – myslím ty, co o mně aspoň něco vědí.

Rád bych se aspoň nechal mile překvapit, ale v tom je zase kondicionál a to taky neplatí. Přesto kondicionály dovedly občas docela pobavit.

Možná si vzpomenete, že soudruzi milovali nuly a pětky na konci dat, taky – samozřejmě - i osmičky (tehdy ovšem nemohli vědět, že do těch osmiček bude taky patřit rok osmašedesátý) i proto, že rádi slavili a utráceli například církevní peníze, ale nejvíc se jim líbilo, že se vytahovali.

A v rámci tohoto vytahování usoudili, že by nás většinu politických zločinců (všechny samozřejmě ne! Nejlepšími rukojmími jsou děti a jejich matky!) mohli 9. května 1960 pustit z koncentráků domů pomocí jakéhosi hromadného podmínečného propuštění bez ohledu na zbývající výši trestu, takže mě jejich přízeň dala místo posledních pár měsíců pomyslné svobody podmínečný trest na deset let.

František Altman

Ale i tak se nás někteří soudruzi pořád ještě trochu báli (a věděli proč) a na podzim roku 1959 na nás posílali už vysokoškolsky aspoň trochu vzdělané estébáčky s jedinou otázkou: CO BYSTE DĚLAL, KDYBYSME VÁS PUSTILI…

Jiří Stránský: Svátky návisti

Věž smrti v Jáchymově

Hezké sváteční dny i večery přeju. A pokaždé doufám, že – i když se (podobně jako námrazy na sklech aut) odškrabou všechny vánoční fráze – ucítí vaše duše vůni opravdových Vánoc. Kterou ucítit není dopřáno nejen politikům.

Na lágru Bytíz bylo zavřeno dost bývalých příslušníku britského RAF. Mezi nimi i František Altman, syn sestry dirigenta Libora Peška, který ze všech letců měl v papírech nejvíc červených (či spíš rudých) vykřičníků. Taky jsem jich pár měl, ale na Františka jsem neměl.

A ti estébáčci měli pokyn co nejvíc se vyptávat těch s vykřičníky. A tak se jeden z těch estébáků zeptal ono CO BYSTE KDYBYSTE… A Franta řekl, že by asi zase lítal. Estébáka málem trefil šlak a začal křičet: vy jste se zbláznil, Altman, my vám napaříme za lítání 20 let a vy že chcete lítat!

Franta měl takový zvláštním způsobem vráskami pokrytý obličej a fakt vypadal jako starý anděl. A ten starý anděl málem rozhořčeně řekl: Já ale nic jinýho neumím! Já umím jen lítat a bejt vězeň!

Jiří Stránský

Estébák utekl. Taky jsem měl s jiným estébákem příhodu, ale ta Františkova stačí – až se Bureš vrátí a bude ze sebe sypat americké historky, mezi nimiž bude i otázka, co Trump řekl na Burešovu prosbu, aby zařídil, aby Bureše nezavřeli, vzpomeňte si na Františka Altmana s andělskou tváří.