Jiří Stránský: I drzosti a neomalenosti mají své meze
Moje plíce několik let krmené uranovým prachem díky rozsudku jedné strany a její vlády (jak se říkalo) si na to nějak vzpomněly nebo co, takže mi je rodina nechala vyčistit v motolské pneumologii.
Ale teď to vypadá, že bych se na pár glos zmohl, takže tady je jedna z nich.
Jindřich Šídlo: Nejlepší kvalifikace ministryně Malé
Málokdy se podaří popsat situaci tak přesně, jak to dokázal předseda vlády Andrej Babiš ve svém stručném stanovisku k případu „Všechny opsané diplomové práce ministryně spravedlnosti“.
Nedávno se zase další ministr vzdal svého ministrování, ale jemu jsem na rozdíl od doktorky přes králíky či zajíce či přes co zatleskal – zachoval se skvěle.
Oba akademické příběhy mi připomněly dvě věci. Ta první se znovu týká paní Malé, již už někdo nazval ministryní na dva týdny. Když se po volbách tolik vítězných pro ANO její rty stále častěji objevovaly u boltců šéfa vítězného hnutí, tušili jsme, že se začíná drát nahoru.
Taky to hned při zasedání mandátového a imunitního výboru potvrdila rozkošnou řečnickou otázkou v tom smyslu, že by se vlastně nic moc nestalo, kdyby se o ztrátě imunity oněch nazdárků (jak ráda říká jedna moje taky kdysi vězněná kamarádka a nositelka Paměti národa) hlasovalo třeba o tři čtyři roky později. Kdy už bude naprosto bezpochybné, že nechat je zavřít by při všech těch manipulacích (co se dají koupit, jak veřejně pravil jeden z nich) bývalo bylo velmi nezodpovědné.
Doktor z rozhodnutí strany a vlády
Mně se ale nejvíc líbilo, že se při jmenování ministryní spravedlnosti, včetně našeho Nejvyššího, nikdo nepozastavil nad tím, že se ona problematická doktorandská práce týkala králíků, a snad i zajíců, ale určitě ne vztahu občanů ke spravedlnosti a spravedlnosti k občanům. O spravedlivosti nemluvě.
Ivan Hoffman: Akademičtí kostlivci v politických skříních
Kdo další je na řadě? Tak se musí veřejnost ptát při pohledu na tituly členů vlády.
Probudilo to ve mně dávnou vzpomínku, jak si lid tajně (ale postupem času i veřejně) přeložil tituly DRSV (nebo něco tomu podobného – kdo si má takové pitomosti pamatovat), které si někteří členové vlády psali za svými jmény: Doktor z Rozhodnutí Strany a Vlády.
Že se vzdal svého postu ministra další člen vlády, mi bylo málem líto – dobře jsem si dovedl představit, že tenkrát, když se do té bakalářské práce pustil, ho potřebovali proto, že na rozdíl od ostatních (nazdárků) tomu rozuměl, a každému (a jemu nejvíc) muselo nějaké potvrzení, že na to má, připadat zbytečné.
I ve svém okolí znám pár lidí, kteří jako třídní nepřátelé nesměli dostudovat a přesto vysoko ční nad celou řadou vedoucích pracovníků s diplomy z vysokých škol. Radši to nebudu rozbírat
Nerad píšu i mluvím o politice především proto, že ona politika, o které je pořád nějaká řeč, politikou vlastně není. Ale tentokrát se mi někde v hlavě připomnělo, že i drzosti a neomalenosti mají své meze.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
