Jiří Pehe: Změní se v roce 2018 Evropská unie?

Nedošlo také k dohodě na podobě nové azylové politiky, která počítá s tím, že by se v jistých situacích spustil systém přidělování žadatelů o azyl do různých zemí EU podlé kvót. Summit odsouhlasil jen menší změny ve fungování eurozóny a rozhodnutí o podobě azylové politiky bylo odloženo na červen.

Pro Českou republiku, která tvrdě odmítá jakékoliv kvóty a má důvody se obávat, že hlubší integrace eurozóny by ji vytlačila coby zemi bez eura na evropskou periférii, to byly zdánlivě dobré zprávy.

Jenže bychom se výsledkem summitu neměli nechat ukolébat. K žádným větším reformním krokům na něm nedošlo nikoliv proto, že má vůči nim většina zemí trvalý a zásadní odpor, ale proto, že se čeká na novou německou vládu. A ta s největší pravděpodobností na začátku tohoto roku vznikne.

Navíc v podobě, která je pro zásadní změny v unii příznivá, protože německá sociální demokracie, která nakonec nejspíš utvoří s křesťanskými demokraty Angely Merkelové opět vedlou koalici, žádá pod vedením Martina Schulze poměrně radikální změny ve fungování EU.

Martin Schulz a Angela Merkelová|foto: ČTK/AP, Michael Sohn,ČTK

Schulz dokonce na sjezdu svojí strany mluvil o potřebě napsat novou evropskou ústavu a vytvořit evropskou federaci, třeba i za cenu změnšení EU o ty státy, které v takové federaci nebudou chtít být.

Spolupracujcící a nespolupracující země

Až tak daleko případná dohoda mezi Schulzem a Merkelovou samozřejmě nakonec nepůjde, ale Schulz nastavil svoji vyjednávací pozici tak vysoko, že i konečný kompromis o podobě evropských reforem půjde nejspíš dál, než by byly jen kosmetické změny.

Tento kompromis německé velké koalice pak nejspíš podstoupí další změny v konfrontaci s ambiciózními plány Macrona. Bylo by naivní si myslet, že Macron svoji vizi zásadních změn jen tak obětuje. Chce se do politické historie zapsat jako reformátor, navíc je v poměrně silné pozici poté, co se mu podařilo prosadit i některé zásadní reformy doma.

Výslekem oživené neměcko-francouzské spolupráce může tak být poměrně brzo diskuze o mnohem zásadnějších změnách v EU, než byly ty, které odsouhlasil poslední summit.

Čeští politici by si měli tohoto vývoje pečlivě všímat a reagovat na něj. Důležitý je zejména fakt, že na západě EU, včetně Německa a Francie, sílí hlasy, že když reformy nepůjde prosadit jednomyslnou shodou, lze uvažovat o obětování těch zemí, které zásadní změny brzdí.

Emmanuel Macron|foto: flickr.com , European Council, CC BY-NC-ND 2.0

Takového výsledku přitom lze dosáhnout nikoliv jen radikální a málo schůdnou cestou, kterou navrh Schulz - tedy napsáním nové evropské ústavy, kterou by se ve zmenšené, ale více integrované unii řídily ty státy, které ji schválí, zatímco ty ostatní by zůstay mimo.

Lze toho dosáhnout i s využitím již existujícího mechanismu posílené spolupráce skupiny zemí. Jak to funguje, to unie nedávno předvedla, když se většina zemí rozhodla spolupracovat na projektu společné evropské obrany, zatímco některé zůstaly mimo. Tento mechanismus může být nakonec využit i při prosazení společné azylové politiky, pokud ji budou některé země, včetně České republiky, kvůli kvótám blokovat.

Nemělo by nám uniknout, že případné rozdělení EU na spolupracujcící a nespolupracující země v určitých oblastech nebude bez následků. Pokud by většina zemí kupříkladu přijala společnou azylovou politiku, těžko mohou ty země, které se projektu neúčastní, zůstat součástí schengenského prostoru, v němž fuguje volný přeshraniční pohyb osob. Což by samozřejmě mělo pro takové země dalekosáhlé ekonomické dopady.

Jiří Pehe|foto: Luboš Vedral

Zda se právě takový scénář evropského vývoje nakonec uskuteční, samozřejmě není jisté. Jisté ale je, že ve světle všech návrhů na zásadní změny, které už leží na stole, a z nichž řada pochází z dílny německo-francouzského tandemu, nakonec dojde v EU po ustavení nové německé vlády k mnohem zásadnějším změnám než k těm, které schválil prosincový summit, paralyzovaný prozatimním německým bezvládím. Čeští politici by s tím měli počítat.