Jiří Pehe: Vznikající česká vláda chce měnit Evropskou unii. Ale jak?
Všechny tři strany rodící se české vládní koalice, tedy SPD, Morotisté sobě a ANO, šly do voleb s tím, že chtějí zásadně změnit některé již přijaté evropské dohody. Hnutí ANO brojilo proti Zelené dohodě pro Evropu, známé též jako Green Deal, i proti evropskému migračnímu paktu. Green Deal je dle volebního programu ANO v současné podobě mrtvý a je nutné tvrdě tlačit na Evropskou komisi, aby ho ve stávající podobě co nejrychleji zrušila.
Také Svoboda a přímá demokracie (SPD) odmítá Green Deal, zatímco Motoristé sobě ve svém programu uváděli, že chtějí omezit výdaje na projekty spojené s ním.
Všechny tři strany také odmítají evropský migrační pakt. Hned ve svém prvním povolebním vystoupení řekl Andrej Babiš, lídr hnutí ANO, že jeho vláda na svém prvním zasedání od paktu odstoupí. A Česká republika prý také odmítne zavést systém emisních povolenek ETS2.
Čtěte také
Odhodlání potenciálních vládních stran tak učinit zatím nezměnily ani úpravy v systému, které, i pod tlakem odcházejí české vlády, přijala Evropská komise.
Sliby stran rodící se vlády, že jednostranně odstoupí od těchto existujících evropských dohod, mají ovšem háček. Jak migrační pakt, tak dohoda o emisních povolenkách mohou být upraveny nebo dokonce zrušeny jen akcí kvalifikované většiny členských zemí Evropské unie.
Jednostranné odmítnutí některé země se těmito dohodami řídit může vyústit v řízení před Evropským soudním dvorem, který s velkou pravděpodobností rozhodne, že taková země musí platit vysoké pokuty.
Patrioti a suveréni
Další velký problém se týká plánů rodící se koalice tlačit Evropskou unii, aby některé evropské dohody byly rovnou zrušeny. Pro takové zásadní kroky by bylo nutné nejdříve vyvolat debatu v hlavním proudu evropské politiky, kam ovšem žádná ze stran rodící se české vládní koalice nepatří.
Čtěte také
Hnutí ANO přešlo po minulých volbách do Evropského parlamentu z frakce evropských liberálů, kde mělo mocné spojence třeba v podobě strany Obnova francouzského prezidenta Emanuela Macrona, do frakce Patrioti pro Evropu. V ní zasedá společně euroskeptickými nacionalistickými stranami, s nimiž se hlavní proud evropské politiky, který tvoří lidovci, socialisté a liberálové, odmítá o čemkoliv podstatném třeba jen bavit.
Ke stejné frakci jako ANO se hlásí i Motoristé, zatímco SPD skočilo na úplném okraji evropské politiky, ve frakci Evropa suverénních národů. Většina krajně pravicových stran, které jsou členy této frakce, je silně protievropská. Mnohé také vyjadřují proruské postoje a opakují teze ruské propagandy.
Bez vlivu
Není jasné, jak chce případná vláda ANO, Motoristů a SPD na evropské úrovni nastolovat témata k diskuzi nebo, jak tvrdí Babiš, tlačit na zrušení některých evropských dohod, když tři strany rodící se koalice nemají skoro žádný vliv – přinejmenším v Evropském parlamentu.
Čtěte také
Lze samozřejmě argumentovat, že témata k diskuzi se nastolují především v Evropské radě, jejichž summitů se bude pravděpodobný český premiér Babiš účastnit. Jenže i tam bude pozice České republiky značně oslabena ve srovnání s minulostí.
Když byl Babiš poprvé premiérem, bylo hnutí ANO vnímáno jako součást hlavního proudu evropské politiky, i když země Visegrádské čtyřky byly zároveň často považovány za evropské potížisty.
Vláda Petra Fialy (ODS) se vesměs skládala ze stran, které patřily k hlavnímu proudu evropské politiky. Fialova Občanská demokratická strana sice patřila k frakci Evropských konzervativců a reformistů, ale ta, ač nepatří k hlavnímu proudu evropské politiky, není zcela izolována od hlavního proudu.
Je tedy jasné, že pokud bude chtít rodící se vláda naplňovat své radikální sliby ve vztahu k fungování Unie, narazí, protože bude reprezentovat zemi, která bude ještě více než v minulosti stát na okraji evropské politiky.
Voliči ANO, SPD a Motoristů, kteří Českou republiku na tento okraj poslali, budou mít nejspíš brzy šanci se přesvědčit, že takříkajíc naletěli na nerealizovatelné sliby populistů.
Autor je politolog a publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.


