Jiří Pehe: Trumpovo imperiální fantazírování hraje na ruku Rusku a Číně

6. únor 2025

Prezident Spojených států Donald Trump hrozí, že by si jeho země mohla za určitých okolností vzít silou Panamský průplav a Grónsko. Trump také dosti nevybíravě tlačí na Kanadu, aby se stala dalším státem Spojených států. A vyhradil si právo vojensky zasáhnout proti drogovým kartelům přímo v Mexiku.

Čtěte také

Ohrožuje tak i to, co ještě zbývá z mezinárodního řádu. Ten je už značně rozkolísaný ruskou invazí na Ukrajině, rostoucím tlakem Číny na Tchaj-wan, a vojenskou konfrontací mezi Izraelem a teroristickými hnutími, která podporuje Irán.

Jako by to nebylo málo, Trump během návštěvy izraelského premiéra Netanjahua ve Washingtonu oznámil, že Spojené státy mají v úmyslu převzít kontrolu nad pásmem Gazy. Možná ho eventuálně dokonce vlastnit.

A teď i Gazu 

Gazu prý vyčistí od min, zlikvidují trosky domů zničené izraelskými vojenskými akcemi, a následně celé pásmo zrekonstruují. Trump zároveň nevyloučil, že součástí plánu může být i odsun palestinských obyvatel Gazy do jiných arabských států, zejména Egypta a Jordánska. 

Čtěte také

Už jen plán na převzetí Gazy Spojenými státy nepochybně vyvolá silné reakce v arabských zemích i islámském světě obecně. Pokud by jeho součástí měl být i odsun Palestinců, jen těžko ho může přijmout světové společenství, včetně evropských spojenců USA. Masové etnické čistky jsou v mezinárodním právu považovány za válečný zločin. 

Pro Evropu a další části světa je ale znepokojivý i další aspekt celé věci. Trump od svého nástupu do Bílého domu razí na mezinárodní scéně politiku, která dost připomíná imperiální počínání různých mocností v 19. století. Zbytku světa v podstatě říká, že Spojené státy coby nejmocnější země světa si silou mohou vzít území patřící jiným státům, protože je to prý v jejich bezpečnostním zájmu.

Nedělá Putin to stejné? 

To je ovšem logika, kterou používá i Putinovo Rusko. A také komunistická Čína. I tyto dvě velmoci tvrdí, že si to či ono území mohou vzít silou, protože na něj mají nárok takříkajíc historický, anebo proto, že je to v jejich bezpečnostním zájmu. Ruský útok na Ukrajinu je kombinací obou těchto argumentů. 

Čtěte také

V případě Trumpových plánů získat kontrolu nad Gazou je možné najít i další důvod, který se objevuje i v jeho argumentaci týkající se Grónska a Kanady. Spojeným státům by se dané území prostě takříkajíc hodilo.

Buď proto, že tam lze najít velké zásoby nerostů a zdrojů energie, anebo proto, že by se s ním dalo podnikat. Což je v souladu s logikou superbohatých podnikatelů, kterými se Trump obklopil. 

Už vloni na jaře Trumpův zeť, podnikatel s nemovitostmi Jared Kuschner,
mluvil o „velmi cenném“ potenciálu „pobřežních pozemků“ v Gaze, a navrhl, aby Izrael odstranil z Gazy civilisty, až bude pásmo „čistit“. Jeho tchán nyní tuto vizi posunul o krok dál. Gazu by si mohly vzít – a takříkajíc vyčistit – přímo Spojené státy. V jejím pobřežním pásmu by pak nepochybně dostali zelenou developeři.

Záliba v imperiálních výbojích  

Je to uvažování dosti cynické a bezhodnotové nejen proto, že není jasné, co by se přesně stalo s odsunutými Palestinci, ale také proto, že jde opět o hrozbu vůči někomu, kdo je výrazně slabší než USA, a nemůže se příliš bránit.

Čtěte také

Když už by chtěl Trump spojit svoji zálibu v imperiálních výbojích s hodnotami, mohl by se zaměřit na totalitní Kubu, která je jen 90 kilometrů od pobřeží Floridy, anebo na zločinecký režim prezidenta Madura ve Venezuele. Konekonců miliony uprchlíků právě z těchto dvou zemí tvoří nemalou část komunity migrantů v USA. 

Bohužel Trumpova vyjádření ve vztahu k Panamě, Grónsku, Kanadě a nyní i Pásmu Gazy, si docela jistě vyloží v Moskvě i v Pekingu tak, že mají zelenou počínat s podobně. A pokud jim Trump bude stát v cestě, mohou poukazovat na jeho vlastní počínání. 

Jiří Pehe

Je to velmi nebezpečný vývoj. Trump si zatím počíná tak, jako by chtěl rozdělit svět opět do různých sfér vlivu.

Zda by usiloval v takovém případě o to, aby zůstala ve sféře amerického vlivu celá Evropa, anebo uznal ruské argumenty, že ta východní patří do ruské sféry vlivu, může mít už brzy zásadní dopady I na nás.

Autor působí na New York University Prague

autor: Jiří Pehe
Spustit audio