Jiří Pehe: Trumpova válka s univerzitami už ohrožuje vědecký výzkum
Sílící konflikt mezi administrativou Donalda Trumpa a předními americkými univerzitami neohrožuje jen dosavadní nezávislost akademických institucí, ale také špičkový výzkum. Nejlepší americké univerzity jsou i výzkumnými institucemi, které úzce spolupracují s předními vědeckými ústavy a technologickými firmami.
Čtěte také
Data ukazují, že pouhá čtyřicítka okresů z více než 3 tisíc, do nichž se administrativně dělí jednotlivé státy americké unie, generuje téměř třetinu amerického HDP.
Hlavním důvodem je, že v nich sídlí přední americké univerzity, okolo kterých vznikly prstence firem a dalších institucí, které produkují špičkové technologie a vědecké poznatky.
Trump chce zásadní změny
Trumpovi a jeho hnutí MAGA jsou přední americké univerzity dlouhodobě trnem v oku kvůli jejich progresivismu. Jako záminku pro boj za prosazení alespoň části své konzervativní agendy na univerzitách využil Bílý dům loňské protesty studentů proti válce v Gaze, které mnohdy doprovázely projevy antisemitismu.
Součástí nápravy situace na univerzitách má být i ukončení programů zaměřených na diverzitu, rovnost a inkluzi.
Čtěte také
Ty, které odmítnou, by mohly čelit významným finančním postihům. Na seznamu Bílého domu se dostalo víc než 60 předních univerzit. První, na kterou Bílý dům zaútočil, byla Kolumbijská univerzita, které federální vláda zkrátila financování o 400 milionů dolarů s tím, že požaduje důraznější změny.
Univerzita přijala v reakci na tento požadavek další opatření, jenže se rychle ukázalo, že Trumpově administrativě jde o víc.
Jejím cílem je přední univerzity proměnit z liberálních institucí v takové, které budou více podřízeny vládě a přijmou konzervativní agendu. V pozadí této údajně žádoucí proměny je ultrakonzervativní ideolog Christopher Rufo, který má nyní značný vliv v Bílém domě.
Terčem je i Harvard
Cílem dalšího útoku Bílého domu se stala prestižní Harvardova univerzita. Mezi požadavky v dopise, který federální ministerstvo školství poslalo Trumpovým jménem jejímu vedení, bylo nejen ukončení programů diverzity, rovnosti a inkluze, ale také umenšení vlivu studentů a profesorů na chod univerzity.
Čtěte také
Harvardská univerzita by měla v budoucnosti federální vládě umožnit nahlížet do seznamů přijatých a odmítnutých uchazečů o studium. Neměla by přijímat zahraniční studenty, kteří jsou nepřátelští vůči americkým hodnotám a hlásit úřadům by měla ty, kteří porušují univerzitní pravidla. Měla by také souhlasit s vnějším dohledem na to, zda vychází vstříc požadavkům federální vlády.
Vedení Harvardské univerzity požadavky Trumpovy administrativy odmítlo jako neústavní nátlak. Bílý dům vzápětí ohlásil, že univerzitě odejme 2,2 miliardy dolarů určených na výzkum, a bude zvažovat zmrazení dalších fondů až do výše celkové částky, kterou univerzita od federální vlády dostává, což je téměř 9 miliard dolarů.
To by nejbohatší americká univerzita ustála, ale Trump nově také hrozí tím, že by univerzita mohla ztratit svůj status neziskové soukromé vzdělávací instituce, která neplatí daně. Její postup jí prý řadí mezi politické instituce, které daně musejí platit. To by byl citelný zásah do jejích financí.
I deportace studentů
Harvardskou univerzitu podpořily další přední univerzity. Trumpova administrativa má sice v podobě miliard dolarů, které může univerzitám odepřít, v rukou silné karty, ale ohrožuje tím postavení USA coby země na špici vědeckého a technologického výzkumu ve světě.
Trumpova válka s univerzitami už napáchala první škody. Deportace studentů, kteří měli platná studentská víza či dokonce povolení k trvalému pobytu, kvůli jejich účasti na loňských protestech, stejně jako nátlak na profesorské sbory, už podle průzkumů snížily atraktivitu amerických univerzit v zahraničí.
Bude-li tato Trumpova válka s univerzitami pokračovat, škody mohou být trvalé.
Autor působí na New York University Prague
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
