Jiří Pehe: Oranžový klub pod palbou kritiky

Návrhy tvrdě napadli jak někteří pravicoví politici i ekonomové, což se dalo čekat, ale distancovali se od nich dokonce i představitelé ČSSD.

Přitom Oranžový klub nepřišel s ničím, co by bylo naprosto novátorské. Dva jeho nejvíce kritizované návrhy – uzákonění nároku na školku pro děti od tří let a povinné dělení rodičovské dovolené mezi oba rodiče – jsou totiž běžné v řadě západoevropských zemí. V Česku ale takové návrhy, zejména pokud by měly být uzákoněny, vyvolávají někdy až směšně zuřivé reakce. Netřeba dodávat, že naprostá většina kritiků jsou muži.

Přitom dělení rodičovské dovolené by podle návrhu Oranžového klubu bylo „povinné“ jen do té míry, že by při nevyužití rodičovské dovolené mužem, ztratila rodina za příslušnou část nevyužité rodičovské dovolené nárok na státní příspěvek. Není to tedy návrh nikterak revoluční, zejména ve srovnání s praxí, která se uplatňuje v některých skandinávských zemích.

Česká republika chce být součástí rodiny moderních zemí, v nichž ženy nejen běžně pracují, ale mají podobné kariérní aspirace jako muži. Čeští kritici návrhů z dílny Oranžového klubu přitom mají poměrně málo rozumných argumentů, které by vysvětlily, co je na větším zapojení mužů do péče o děti špatného.

Těžko obstojí i argumenty ekonomické. Je sice pravda, že rozdíly v platech mužů a žen u nás jsou zhruba 26 procent, zatímco ve vyspělých západních zemích už jen 16 procent, takže pokud by pobyt otce na rodičovské dovolené nebyl hrazen do plné výše jeho platu, většina rodin by ztrácela více, než když na rodičovské dovolené zůstane jen žena. Jenže to je argument, který se snaží zabránit odstranění jisté zjevné nespravedlnosti poukazem na nespravedlnost ještě větší.

Nespravedlivých rozdílů v postavení mužů a žen se týká i návrh na uzákonění nároku na školku pro děti od tří let. Mnozí ekonomové budou argumentovat, že stát na něco podobného prostě nemá peníze, jenže nejde zdaleka jen o otázku ekonomickou. Mnoho žen totiž kvůli nedostatku míst v předškolních zařízeních musí zůstat s dětmi doma, čímž nakonec ztratí i práci, protože se nevrátí na svoji bývalou pracovní pozici v zákonem stanovené lhůtě. Ztráta práce a kariéry nejsou přitom zdaleka jen otázku peněz.

Představme si, že kvůli nedostatku míst v předškolních zařízeních by doma museli zůstávat muži. Většině z nich by jistě připadalo absurdní, že by měli přijít o svoji práci. V případě žen to mnozí považují za normální.

Návrhy Oranžového klubu jsou i proto naprosto střízlivé, a politici, zejména ti nalevo od politického středu, by nad nimi měli seriózně diskutovat. Místo toho bývalý ministr práce a sociálních věcí za ČSSD a nyní místopředseda Senátu Zdeněk Škromach napíše, že je prý nešťastné tyto myšlenky spojovat s programem sociální demokracie. Možná bychom se spíše měli zeptat, zda si strana, kterou reprezentuje, zaslouží být při takových postojích svých vedoucích představitelů vůbec spojována se slovy sociální demokracie.