Jiří Pehe & Ondřej Lánský: Havel mluvil jinak. Měl skončit už po svém prvním období

21. listopad 2019

Závěrečný díl série Po sametu je věnován osobnosti Václava Havla, který byl jedním z nejvýraznějších symbolů české politiky dvou polistopadových dekád. Havlův odkaz byl i tématem diskuse s politologem Jiřím Pehe a sociologem Ondřejem Lánským. Pehe vyzvedává především Havlův důraz na morální dimenzi politiky a globální odpovědnost. Ondřej Lánský vnímá porevoluční éru jako havlovsko-klausovskou a upozorňuje na málo zmiňované kontinuity mezi před- a porevolučním stavem.

Podle Jiřího Pehe se současní politici od toho, co Havel v politice propagoval, zásadně odklánějí. „Navazují na postkomunistickou mentalitu, stereotypy a jazyk předešlé éry, aby politicky uspěli,“ tvrdí politolog. Konec havlovské éry vidí už v nástupu Václava Klause do funkce prezidenta a zejména v momentu jeho znovuzvolení. „Klaus byl schopen dominovat a od Havla se distancoval, což znamenalo i odklon společnosti od havlovského étosu,“ říká.

Čtěte také

Oba hosté se k mnohým aspektům Havlovy éry staví kriticky. Podle sociologa Ondřeje Lánského Havel selhal v poměrně malém důrazu na systematické uspořádání institucí liberální demokracie, v trvání na tom, aby privatizace a restituce byly dobře ochráněny. Jiří Pehe ovšem namítá, že na toto uspořádání mohl mít vliv pouze v prvních letech svého prezidentského mandátu. „Havel sám často zdůrazňoval a stěžoval si, že na to, jak probíhá ekonomická transformace, nemá vliv. Také měl pocit, že je za vládu zodpovědný a nemůže jí házet klacky pod nohy,“ říká Pehe a dodává, že za mnohem větší Havlovu chybu pokládá podcenění situace na Slovensku před rozpadem Československa nebo překračování pravidel liberální demokracie. „Bral ten prezidentský úřad trochu monarchicky. Bohužel tím založil jistou tradici, která se nám nyní vrací jako bumerang v podobě toho, co třeba dělá současný prezident.“ 

Neformální lídr Občanského fóra Václav Havel

„Otázkou je, zda Václav Havel nevytvářel i vnitřní potenciál pro konflikt ve společnosti,“ říká Ondřej Lánský. „Možná bychom se měli zamyslet nad tím, proč má pro některé lidi slovo pravdoláskař pejorativní obsah. Většina lidí se chtěla mít lépe, chtěli mít lepší, konzumnější život. Ale v momentě, kdy po pár letech viděli, že privatizace končí krachem, a shora zaznívají silné morální teze, tak to vytváří obrovský rozpor mezi realitou a tím, co se říká,“ vysvětluje Lánský s poukazem na aktuální vnitřní konflikty v české společnosti.

Jiří Pehe v tomto směru soudí, že Havel už neměl být prezidentem podruhé a měl zůstat jen morálním hlasem. Upozorňuje však i na to, že část společnosti po revoluci převlékla plášť a později i díky rétorice Václava Klause a dalších politiků odhodila morální zábrany. Postkomunistické hodnoty jsou podle něj s hodnotami Václava Havla do značné míry v rozporu. S tím, že měl Havel skončit po svém prvním období, souhlasí i Ondřej Lánský. „Pokud chtěl pokračovat dál s nějakým étosem, měl ustoupit a stát se třeba reprezentantem nějakého proudu, který mu byl blízký. Tím by jeho role umenšena nebyla,“ tvrdí.

Dokázal být prezident Havel politicky neutrální? Nakolik jsme rovnostářská společnost? A v čem premiér Babiš navazuje na pozdně komunistický étos? Poslechněte si celou debatu s Jiřím Pehe a Ondřejem Lánským a nezapomeňte ani na ústřední díl série Po sametu věnovaný osobnosti Václava Havla.

autor: luv
Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.