Jiří Pehe: Lidovci a principiálnost

Bartoškova silná slova přišla necelých 24 hodin poté, co se předseda strany Pavel Bělobrádek v televizní diskusi trapně vykrucoval v reakci na otázku, zda by lidovcům vadilo vládní angažmá šéfa hnutí ANO Andreje Babiše, který je podezřelý ze spolupráce s komunistickou tajnou policií, a nemůže tudíž dodat čisté lustrační osvědčení.

Bělobrádek několikrát opakoval, že lidovci se v dané otázce podřídí rozhodnutí prezidenta. Na otázku, jaký má na věc osobní názor, odmítal odpovědět. Rozhodne prý pan prezident.

I na zmíněné tiskové konferenci Bělobrádek dál mlžil. Potvrdil na jedné straně, že lidovci prý v tomto volebním období nezvednou ruku pro zrušení lustračního zákona, ale zároveň odmítl jasně říci, zda by vládní angažmá někoho, jako je Babiš, bylo pro lidovce důvodem nejít do vlády. „Věřím, že pro mnohé naše poslance by to byl velký problém,” řekl Bělobrádek.

Pokusíme-li se lidovecký postoj rozšifrovat, říkají nám jedním dechem, že budou proti zrušení lustračního zákona, ale zároveň budou respektovat rozhodnutí prezidenta Zemana. Ten sice zatím požaduje od ministrů lustrační osvědčení, ale co když svůj názor změní? V takovém případě pouze víme, že předseda Bělobrádek „věří“, že s tím budou poslanci jeho strany mít problém, což ovšem zřejmě neznamená, že by se strana s přítomností neprolustrovaného Babiše ve vládě nakonec nesmířila.

Zeman také naznačil, že řešením pro případnou účast Babiše ve vládě by bylo urychlené přijetí zákona o státní službě, který by nahradil i lustrační zákon. Ani v tomto případě nevíme, zda by to bylo pro KDU-ČSL přijatelné. Jestliže je pro stranu lustrační zákon nedotknutelný, je otázkou, zda by souhlasila s tím, aby zákon o státní službě vyřadil lustrační zákon z provozu.

Čert, aby se v tom vyznal. Lidová strana, která o sobě mluví jako o pilíři pevných hodnot, má prostě zase jednou se svou údajnou principiálností problém. Leckdo si vzpomene, jak v roce 2006 stranický předseda Miroslav Kalousek, do té doby zapřísáhlý antikomunista, souhlasil s možnou menšinovou koalicí s ČSSD, podporovanou komunisty. Kalousek pak sice musel odejít z čela strany, ale pachuť zůstala.

Otázka, zda lidovci přijímají rádoby principální stanoviska proto, že jsou prostě principiální, nebo proto, že je to podle nich v daném okamžiku taktické, zůstane viset ve vzduchu i tentokrát. Ať už je jejich reálný postoj ale ve skutečnosti jakýkoliv, možná podceňují skutečnost, že veřejnost je opravdu unavená politickou nestabilitou a přeje si rychlé sestavení vlády.

Kdyby sestavení vlády zablokovali kvůli postojům, které veřejnost chápe a oceňuje jako skutečně principiální, možná by jim to voliči odpustili. Převáží-li ale ve veřejnosti názor, že lidovci při jednáních o vzniku vlády zase jednou jen trapně lavírují, může se jim to vymstít.