Jiří Pehe: Když nesolidární Česko chce od spojenců solidaritu
Česká republika se po zveřejnění informací, že za explozemi v muničním skladu ve Vrběticích v roce 2014 stály ruské rozvědné služby, obrátila na Evropskou unii a Severoatlantickou alianci s žádostmi o solidaritu. Mezi českými politiky i ve veřejnosti panovala představa, že podpora od spojenců bude zhruba taková, jaké se dostalo Velké Británii po pokusu ruských tajných služeb otrávit bývalého ruského agenta Sergeje Skripala nervovým plynem na území Velké Británie.
Jak známo, řada zemí, včetně České republiky, tehdy na žádost Britů vyhostila ruské diplomaty, anebo se proti ruskému útoku na britském území silně vymezila. České republice se zatím takové podpory nedostalo a lze kvůli tomu zaznamenat určité zklamání jak mezi politiky, tak ve veřejnosti.
Čtěte také
Jenže existuje řada důvodů, proč podpora pro naši zemi není tak silná jako pro Velkou Británii, přičemž za některými stojí selhání české politiky. Ve všem tom volání po solidaritě s Českou republikou kupříkladu zatím nezaznělo, že samotná Česká republika má v Evropské unii pověst nesolidární země, zejména v reakci na migrační krizi. Není se tedy co divit přinejmenším jižní části EU, která je migrací nejvíce postižena, že se nehrne do solidárních gest s naší zemí.
Druhým důvodem je nedostatečná práce českých politiků a diplomacie v organizování podpory pro naši zemi. Na rozdíl od Velké Británie, která oslovila svoje spojence se žádostí o podporu nejen skrze EU a NATO, ale i přímo, čeští politici zase jednou mylně předpokládali, že už samotná zpráva o účasti ruských tajných služeb na explozích ve Vrběticích staví naši zemi do středu pozornosti a akty solidarity se pohrnou samy.
Prezident Zeman jako spojenec Ruska proti Západu
Úřadující ministr zahraničí Jan Hamáček (ČSSD) sice požádal o solidaritu na summitu ministrů zahraničí EU, ale téměř jen jakoby mimochodem. Teprve když EU nezareagovala nabídkou společné podpory, uvědomil si on i česká diplomacie, že bude třeba udělat víc.
Čtěte také
Pozici České republiky neposílil ani fakt, že Hamáček jen několik dní před vypuknutím vrbětické kauzy nechal vyhodit ministra zahraničí Tomáše Petříčka, kterého jeho kolegové z ostatních zemí EU znali.
Českému úsilí o větší solidaritu pak nepomohla ani skutečnost, že zatímco Hamáček a premiér Andrej Babiš (ANO) mluvili v původním společném vystoupení, v němž oznámili ruskou účast v explozích ve Vrběticích, o státním terorismu, premiér Babiš už o dva dny později začal mluvit o útoku na bulharské zboží, který prý fakticky nebyl státním terorismem.
Způsob, jakým je ten či onen incident na domácí i mezinárodní scéně vyprávěn, je přitom velmi důležitý. Britové důsledně trvali na tom, že ruský útok v Salisbury by teroristický čin na jejich území – a za touto interpretací si stáli.
Čtěte také
Naši nejvyšší představitelé začali kličkovat, jako by se v nich zase jednou ve světle rázné ruské protireakce na vyhoštění osmnácti ruských agentů od nás probudilo mnichovanství. To, že Babiš následně svůj popis vrbětické kauzy opět změnil na teroristický čin, spíš nepochybně jen přispělo k rozpakům mezi spojenci, komu to vlastě mají pomáhat.
Pokud Česká republika chtěla ve svém tažení za koordinovanou solidaritu uspět, měla být česká diplomacie připravená s oslovením našich spojenců nikoliv jen v podobě několika vět na zasedání té či oné organizace, ale v podobě předání relevantních informací našim spojencům kolektivně skrze zmíněné organizace i individuálně, a to v písemné formě. V té měly být také doručeny žádosti o solidaritu, obsahující konkrétní požadavky.
K tomu, aby naše země mohla být brána vážněji, nepřispělo ani mlčení prezidenta Miloše Zemana. Je jisté, že kdyby hlava státu oslovila naše spojence s tím, že potřebujeme v diplomatickém konfliktu s Ruskem pomoc, byl by výsledek možná o trochu jiný. Bohužel česká hlava státu se rozhodla v prvních dnech mlčet, a to i doma.
A navíc pověst českého prezidenta je taková, že je považován spíše za spojence Ruska proti Západu, což se pak podepisuje i na pověsti České republiky.
Autor působí na New York University Prague
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
