„Jiří Macháček byl Burian devadesátek.“ Rádio Mama zůstává dokumentem 90. let, připomněla debata

Po legendárních mystifikacích Rádia Mama pátrala v rozhlasovém archivu Petra Tanclová. „Vyrůstala jsem na Evropě 2, na Leoši Marešovi, ale Rádio Mama je úplně jiný level. Mělo to dramaturgii, příběh. I když telefonní mystifikace jsou prostě vtípky po telefonu, tak to bylo totálně geniální svou dramaturgií,“ poukazuje v diskuzi na Letní filmové škole historička a archivářka.

Odkazuje na Přepadení, jeden z mnoha pořadů legendárního Rádia Mama, kde Jiří Macháček nebo Jaroslav Dušek v různých rolích obvolávali lidi se zdánlivě bláznivými, přemrštěnými požadavky.

Čtěte také

Devadesátá léta byla „cochcárna“. A my jsme díky tomu objevovali, co to je svoboda, říká Macháček

V roli doktora Viněty se tak Jiří Macháček dovolal například na Romskou asociaci mládeže a dětí s vážně položenou prosbou o zorganizování setkání Romů se skupinou „skinů“. A dohodli se.

K telefonním mystifikacím nedocházelo živě a „přepadení“ se po skončení rozhovoru dozvěděli, že se jedná a rozhlasový pořad. S negativními reakcemi nebo odmítnutím se tvůrci Rádia Mama setkali jen výjimečně.

„Od začátku jsme od lidí dostávali signály, že tu je skvělé publikum,“ vzpomíná tehdejší dramaturg Rádia Mama Dušan Všelicha. „Já jsem také od té doby při všech příležitostech říkal, že co znám pražské, české publikum, tak to jsou nejlepší lidi na světě.“

19 fotografií

Humor devadesátých let

Humor Rádia Mama se z dnešního pohledu může zdát nekorektní, přesně ale odráží dobu devadesátých let.

„Ten humor je sice trošku divný, ale je to naprosto dokonalý dokument doby. Takhle to vypadalo v 90. letech. Není to nijak zlé, nikomu to neubližuje,“ je přesvědčený dramaturg Českého rozhlasu Plus Stanislav Vintr.

Čtěte také

Začíná Léto s Rádiem Mama. „Rozhlas má stát na barikádách odvahy a experimentu,“ věří Václav Moravec

„Myslím, že je dobré si Přepadení i ostatní pořady Rádia Mama zahrát a připomenout. Už jen proto, že v současné době nic podobného nevzniká a nevznikne.“

Neotřelý humor Radia Mama zazníval na počátku devadesátých let na pražské stanici spíše konzervativních posluchačů. Tým se tak setkával i s negativními reakcemi a nepochopením.

„Když se začaly vysílat pořady té tvůrčí skupiny, tak začaly chodit nespokojené dopisy. A když říkám nespokojené, jsem hodně eufemistický,“ vzpomíná s úsměvem bývalý šéfredaktor Českého rozhlasu Praha 2 Libor Vacek.

Dušan Všelicha, Petra Tanclová a Libor Vacek na Letní filmové škole v Uherském Hradišti|foto:Jiří Šeda, Český rozhlas

„O srandu nešlo“

Rádio Mama přitom nevznikalo primárně se záměrem být zábavné. Dramaturg Dušan Všelicha do projektu oslovoval umělce, které znal jako vycházející hvězdy.

Čtěte také

Dramaturg Rádia Mama: Korektnost jsme neřešili, měli jsme otevřená srdce. Dělali jsme to pro lidi

„Na začátku jsem neměl myšlenku, že to vysílání má být zábavné nebo nějaké. Měl jsem myšlenku, že má být unikátní, fantazijní, podmanivé,“ vysvětluje s odstupem. „O srandu vlastně v první chvíli vůbec nešlo, šlo o to to ‚rozžít‘, rozhýbat.“

I přesto se ale nejen on nad vtipem Rádia Mama a celého tvůrčího týmu baví dodnes. „Podle mě jen úplný škarohlíd může říct, že ho to nebaví. To je, jako kdybyste pohrdal Vlastou Burianem. Jiří Macháček byl Burian devadesátých let,“ směje se Všelicha a na závěr k Rádiu Mama jako porevolučnímu projektu dodává:

„Chtěli jsme ukázat, že svoboda znamená využít všechny možnosti. A vlastně i teď si myslím, že bylo správně, že to Český rozhlas v tu chvíli dával lidem najevo.“

Proč dnes křísit Rádio Mama? Měl tehdejší humor nějaké hranice? A proč je škoda, že tehdy neexistovaly sociální sítě? Poslechněte si celou debatu v audiu na začátku článku.