Jiří Libra: Všude, kam jsem přišel, jsem zakládal pěvecké sbory

3. říjen 2014

Tatínek pocházel z Blatin, byl vesnický učitele, celé dětství proto Jiří Libra trávil tam, kde tatínek jako kantor působil. Jiří Libra, nestor sborového zpívání ve Žďáře nad Sázavou, byl hostem Dobrého dopoledne. „Všude, kam jsem přišel, jsem zakládal pěvecké sbory a zpívali jsme,“ usmívá se téměř osmdesátiletý sbormistr ze Žďáru nad Sázavou. Jako pedagog hudební výchovy působil 60 let.

V roce 1963 začal vyučovat ve Žďáře na Sázavou, pět let působil na 2. základní škole, pak dlouhé roky řediteloval na 3. základní škole a nakonec vyučoval hudební nauku na Základní umělecké škole Františka Drdly. V sedmdesátých letech ve Žďáře existovaly tři základní školy a každá měla svůj sbor.

Ze tří žďárských sborů vznikl Žďáráček

„Tehdejší vedoucí školského odboru Pavel Petráň z Pardubic byl zvyklý, že byl jen jeden reprezentační dětský soubor. On chtěl utvořit ve Žďáře jeden sbor. Bylo to složité jednání s řediteli škol, nikdo se nechtěl vzdát prostředků na reprezentaci. Já jsem byl panem Petráněm tehdy přesvědčen, abych se ujal vedení toho sboru,“ vzpomíná na období před 41 lety zakladatel legendárního žďárského pěveckého sboru Žďáráček pan Jiří Libra.

Se sborovým zpěvem se setkal při studiu pedagogického gymnázia v Jihlavě. „Měli jsme vynikajícího hudebníka Josefa Mátla, ten založil soubor, tam mě to chytlo a už mě to nepřešlo,“ přiznává symbol žďárského sborového zpěvu Jiří Libra.

Místo not prstoklad namalovaný na papíře

Dětství prožil ve válce, bylo prý hodně dobrodružné. „Trošičku se strachem jsme přežívali den ze dne. V Odranci, kde tatínek v malotřídce vyučoval, bylo hodně partyzánů. Bydleli ve škole, vystěhovaly se lavice, ve třídách si partyzáni dali na zem slamníky a tam v dubnu bydleli, než všechno skončilo,“ vypráví zážitky z konce války žďárský hudební pedagog.

„Tatínek hrál jako učitel na housle. Mně to lákalo, tak jsem chtěl, aby mně to naučil. Udělal to takovým způsobem, ze kterého by hudebním pedagogům vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Na papír namaloval prstoklad na jednotlivých strunách a podle toho jsem se učil hrát. Pak jsem přišel k panu profesorovi Rovenskému a trochu se to urovnalo,“ vzpomíná na své dětství Jiří Libra.

Dechovka mně strašně přitahovala

Víc ho však lákala dechová hudba. „Bylo po válce, mně bylo deset let. Všude byla radost, všude se pochodovalo a tancovalo při dechové hudbě. Mně ta dechovka strašně přitahovala, takže jsem si obstaral takovou starší trumpetu a zase sám jsem se na ni naučil hrát, to byly moje hudební začátky.“

Dětský pěvecký sbor Ždáráček vedl Jiří Libra přes dvacet let. V devadesátém roce Jiřího Libru oslovilo asi šest děvčat, že se jim stýská po sborovém zpěvu a že chtějí zase začít zpívat. „Před dvaceti lety se nám podařilo založit sbor, který si dal název Musica Sarensis. Nejdřív jsme zpívali v té šestce, jenže pak se děvčata vrátila ze soustředění z Tábora, kde slyšela smíšené sbory. A začali jsme shánět zpěváky. Pro cizince je velmi těžké vyslovit Žďár, proto jsme si dali tento název, i když to asi není latinsky zcela správně.“

autor: Tamara Pecková
Spustit audio