Jiří Leschtina: Zemanovo riziko ústavní války

30. prosinec 2013

Pro začátek - jedna kontrolní otázka, jak říkal soudruh poručík Troník v Černých baronech. Kdo varoval, že „prezident by neměl vytvářet vlastní, názorům parlamentu a vlády často protikladnou politiku a uplatňovat ji v politickém spektru tím, že si zvolí strany oblíbené a strany neoblíbené?“ Že by prezidentův neoblíbenec a vytrvalý kritik profesor Putna? Nikoliv, Miloš Zeman v kandidátském projevu při volbě prezidenta před deseti lety.

Ano, při oné prezidentské volbě, kdy svého expředsedu sociální demokraté zařízli poté, co jejich šéf Vladimír Špidla na zasedání poslaneckého klubu lakonicky prohlásil, že pokud se Zeman dostane na Hrad, strana půjde do – a teď jsou na místě tři tečky. Právě tehdy sepsal zhrzený důchodce na Vysočině svou listinu zrádců a nyní vyhrožuje obstrukcemi, pokud se někteří objeví v seznamu ministrů, který mu po Třech králích přinese Bohuslav Sobotka.

Zatím se zdá, že sociální demokraté, jimž možná až teď dochází jasnozřivost Špidlova proroctví, nehodlají srazit paty před hradním mručením. A mezi návrhy na ministry budou jména Lubomíra Zaorálka, Jiřího Dienstbiera a není vyloučen ani Vladimír Špidla. A pokud se prezident vzepře? Dienstbier i další mluví o kompetenční žalobě jako o hotové věci.

Domýšlí ale někdo možné důsledky takové ústavní bitvy? Právníci varují, že výsledek sporu u Ústavního soudu je nepředvídatelný a žaloba se dokonce může rozvinout v sérii dílčích kompetenčních sporů se závěrem v nedohlednu.

Mezitím by dál, třeba ještě rok vládl Rusnokův kabinet, postrádající důvěru parlamentu. Pevnost nové vládní koalice, existující jen na papíře, by se rychle drolila. A zřejmě by došlo k předčasným volbám. Ovšem v kulisách naprostého chaosu a nejistoty, v nichž by se vytratil respekt k jakýmkoliv ústavním principům a pravidlům, na kterých spočívá legitimita prezidenta i vlády.

Je ale prezident Zeman skutečně odhodlán riskovat totální konfrontaci s Poslaneckou sněmovnou? Aby se pustil do takové divoké hry, musel by cítit silnou podporu. A to jak ve veřejnosti, tak v politických stranách. Jenže podle posledních průzkumů prezidentovi v listopadu důvěřovalo 39 procent lidí. A skutečnost, že Sněmovna nakonec nevyslovila důvěru Rusnokově vládě a dala přednost předčasným volbám, označil filozof a právník Jiří Přibáň za „ústavní událost uplynulého roku.“

To všechno, včetně drtivé prohry zemanovců ve volbách a haškovského křídla v ČSSD ukazuje, že obranné mechanismy naší demokracie fungují. Což je povzbudivé zjištění, které si neseme do nového roku. A bylo by v zájmu i čím dál izolovanějšího Miloše Zemana, aby s ním i on vstoupil do příštích měsíců i dalších let prezidentské existence. Kontrolní otázka: Kdo řekl při sestavování Rusnokova kabinetu, že premiér má svaté právo rozhodnout o složení své vlády?

Spustit audio