Jiří Leschtina: Zákonem proti mučitelům a zabijákům se vláda vrací k Havlovi
Česká vláda schválila takzvaný Magnitského zákon, který umožňuje jednotlivým státům zakázat vstup do země osobám podílejícím se na porušování lidských práv a zmrazit jejich majetky. A jde to chápat i tak, že přijetím normy pojmenované po ruském právníkovi Sergeji Magnitském, který v roce 2008 podlehl mučení v Putinově vězení, kabinet legislativně vyztužuje svůj slib vrátit zahraniční politiku k odkazu Václava Havla.
Při současné lavině sankcí, kterými západní společenství zasypává Putinův zločinecký režim, může se někomu jevit Magnitského zákon jako něco nadbytečného.
Čtěte také
Jak ale varuje v rozhovoru pro web týdeníku Respekt autor zákona, americký miliardář Bill Browder, pro kterého zavražděný právník pracoval, společná politická vůle k sankcím proti Rusku brzy ochabne. A za situace, kdy, jak říká Browder, „náš čas je omezen, Putinův není“, je na místě, aby státy měly svůj zákon, který jim umožní postihnout i autory nebo vykonavatele represí, které třeba jiné členské státy EU vetovaly při zařazení na společný seznam.
Navíc Magnitského zákon, který přijalo už 34 států, není zaměřený na jednu zemi. Ale umožňuje postihovat kohokoliv, kdo se kdekoliv na světě dopouští nelidských činů nebo kdo takové zločiny podněcuje, podporuje nebo usnadňuje.
Co je s ním špatně
Čtěte také
Ani tváří v tvář putinovskému válečnému peklu přece nemůžeme pouštět ze zřetele kupříkladu strůjce čínských represí v Hongkongu, čínské představitele odpovědné za genocidu ujgurské menšiny nebo Lukašenkovy pogromy na běloruskou opozici.
Pro Českou republiku představuje Magnitského zákon nástroj, jak se i pomocí paragrafů odpoutat od praxe ekonomické diplomacie slepé a hluché k lidským právům, která začala nabývat na síle už po odchodu Václava Havla z politiky.
Přitom Zemanova nekompromisní proměna prezidentského Hradu v trojského koně ruského a čínského diktátorství byla jen vrcholem přízemní a čím dál zvrhlejší doktríny, která nás pomalu, ale jistě posouvala do náruče východních despocií.
Čtěte také
K jejímu rozjezdu přispěl expremiér Nečas svým výpadem proti „dalajlámismu“ a „pussyriotismu“. Na jejím rozvíjení se podepsal i ministr zahraničí Lubomír Zaorálek přehlížením nejapností svého náměstka Druláka o tom, že mluvit o lidských právech v zahraniční politice nemá smysl a dědictví Václava Havla je třeba odmítnout. A všechno to spolehlivě jistilo hodnotově vyprahlé vládnutí Andreje Babiše.
Přitom to byla právě poslanecká většina z řad ANO, KSČM, SPD a části ČSSD, která v minulé sněmovně ignorovala návrh Magnitského zákona, předložený v roce 2020 tehdejším pirátským poslancem a nynějším ministrem zahraničí Janem Lipavským.
A bude zajímavé sledovat, jak se při hlasování o tomto zákonu zachová babišovská opozice. Její stínový ministr zahraničí Jaroslav Bžoch už prohlásil, že nejde o prioritní zákon a na klubu ho prosazovat nehodlá.
Užitečným vodítkem při hlasování nám tak může být i poznámka, kterou pronesl Bill Browder, když přijel osobně podpořit Lipavského zákon: „Zakázat mučitelům a zabijákům vstup do České republiky… Proti tomu by přece neměl být nikdo. Pokud jo, pak se musíte ptát, co je s ním špatně.“
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
