Jiří Leschtina: Zákonem o ochraně whistleblowerů vláda vychází vstříc korupci
Evropská komise žaluje Česko u Soudního dvora EU za to, že už půldruhého roku zaostáváme za unijním termínem pro přijetí zákona, který má chránit oznamovatele korupce a další trestné činnosti před možnou odvetou svých nadřízených. Problémem přitom není jen komisí požadovaná 50milionová pokuta a stotisícové penále za každý další den prodlení.
Neméně znepokojivé je i to, že nevíme, jak dlouho bude ono prodlení trvat. Zákon na ochranu oznamovatelů (takzvaných whistleblowerů) totiž už půl roku leží v Parlamentu bez zjevné snahy koalice o jeho schválení. A už zcela ve hvězdách zůstává jeho konečná podoba.
Čtěte také
Návrh zákona, s nímž přišel do Sněmovny ministr spravedlnosti Pavel Blažek, totiž spíš než plnokrevnou normu připomíná vykostěný paskvil. Na rozdíl od předlohy, kterou v minulém Parlamentu nestihla prosadit ministrova předchůdkyně Marie Benešová, se totiž nemá Blažkův zákon vztahovat na přestupky, ale jen na trestné činy a nepřipouští ani anonymní oznámení.
Mimochodem, jestli něco už mělo zažehnout kontrolky v koaličním táboře, pak zjištění, že Marii Benešovou, proti jejímuž vstupu do Babišovy vlády demonstrovaly na Letné sta tisíce lidí, nyní dávají Blažkovi za příklad tytéž protikorupční organizace, které ministryni spravedlnosti z mnoha dobrých důvodů kritizovaly.
Důvěra ve spravedlivý a funkční stát
Čtěte také
Ale zpátky k vyloučení přestupků ze zákona. Podle řady expertů nejen z občanských organizací to podkopává smysl normy. Určení hranice mezi přestupky a trestným činem bývá i pro právníky složité, klasifikace se může měnit a konečné rozhodnutí přísluší jedině soudu.
A už vůbec bude tonout v nejistotě běžný smrtelník hotovící se k oznámení protiprávního jednání. Aniž by věděl, zda hodlá oznámit přestupek nebo trestný čin. A zda mu tedy náleží zákonná ochrana či nikoliv. Lze se potom divit, že při pohledu do tmy mnozí ztratí odvahu?
Handicapem proškrtaného zákona nesporně zůstává i zrušení možnosti anonymních oznámení. A to navzdory tomu, že vrácení anonymity do zákona doporučovala Fialově kabinetu i jeho vlastní legislativní rada.
Čtěte také
Nelze anonymitu velebit jako univerzální nebo veskrze vítanou metodu oznamování korupce a dalšího zločinného jednání. Zkušenosti z jiných zemí však ukazují, že právě anonymní oznámení vedou k odhalení té nejzávažnější trestné činnosti v koncernech, kterými protékají stovky miliard.
A také ve státní sféře, kde klientelismus, korupce a rabování veřejných zdrojů nezřídka sahají k politickým špičkám. A kde také lidem odhodlaným poukázat na nekalé jevy hrozí největší rizika.
Zařazení anonymních oznamovatelů do českého zákona má svůj smysl, především pak v počátcích jeho účinnosti. Kdy lidé nemají příliš důvěry v to, že je spravedlivý a funkční stát ochrání před pomstou mocných.
Zvlášť poté, co naši občané už přes deset let sledují, jak minulé vládní koalice, včetně té současné, usilovně bránily a dál brání přijetí opravdu účinného zákona na ochranu whistleblowerů.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
