Jiří Leschtina: Zákon o střetu zájmů musíme přiostřit. Nejen kvůli Babišovi

Vždyť už jen svým průhledným trikem se zasunutím průmyslového impéria do jakýchsi svěřenských fondů, nad kterými nikdy neztratil kontrolu, jako by ministerský předseda vzkazoval spoluobčanům: Jste hlupáci, které dokážu opít rohlíkem.

A nesvědčí o odolnosti nemalé části české společnosti vůči lžím a manipulacím, že to Andreji Babišovi tak dlouho procházelo. Zrovna tak je znepokojující, že s touto primitivní kamufláží si nedokázali poradit státní úřady, včetně ochránců zákonnosti.

Pomoc zvenčí

Čtěte také

Erik Tabery: Opuštěná společnost. Česká cesta od Masaryka po Babiše

Vždyť Babišův podvod se svěřenskými fondy vyšel poprvé najevo jen díky záznamu ve slovenském rejstříku, ve kterém byl uveden jako skutečný majitel Agrofertu. A je také varující, že se svým střetem zájmů nenarazil Babiš v Česku, ale na půdě Evropské unie.

Můžeme tedy jen uvítat, že jedním z prvních legislativních počinů nové vlády má být novela zákona o střetu zájmů. Teď jde o to, aby nové paragrafy zaplnily mezery, kterými premiér unikal před svým konfliktem zájmů, nemajícím rozsahem obdoby mezi vrcholnými politiky západních demokracií.

Andrej Babiš kreativně zneužíval formulaci v zákoně, podle které nesmí poslanci, senátoři a členové vlády vlastnit média, pokud jsou v pozici ovládající osoby firmy. A podniky, u kterých je uvedena jako ovládající osoba člen vlády, nemohou pobírat dotace a veřejné zakázky.

Skutečný majitel

Babiš využil poněkud matoucího pojmu ovládající osoba, aby vložil podniky společnosti Agrofert do dvou svěřenských fondů a pak mohl tvrdit: Hleďte, už své podniky neovládám ani neřídím. To samo o sobě je velkou mystifikací už jenom proto, že správci obou fondů jsou dlouholetí manažeři Agrofertu, kteří spolu s Andrejem Babišem stáli u zrodu jeho holdingu.

Čtěte také

Jiří Leschtina: Babišův střet zájmů – příběh nekončí

Autoři novely proto poněkud nejasný termín „ovládající osoba“ nahrazují přesnějším pojmem „skutečný majitel“. To odpovídá i české veřejné evidenci vlastníků, ve které jako skutečný majitel Agrofertu od loňska figuruje Andrej Babiš. Expremiérův únikový prostor se tak stává v podstatě neprůchodným. A z nové formulace zákona bude jasně vyplývat, že jako poslanec má povinnost buď prodat mediální dům Mafra, nebo opustit sněmovnu.

A pokud tak neučiní? Podle novely mu to musí přikázat Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran. Jinak mu bude hrozit pokuta až do výše tří procent hodnoty aktiv společnosti. Jak spočítal deník Hospodářské noviny, v případě Mafry by se to vyšplhalo s ohledem na její poslední účetní uzávěrku na 97 a půl milionu korun.

V řadách oponentů vládní koalice se už objevují hlasy: To se tak bojíte šéfa hnutí ANO, že na něj vytahujete další „Lex Babiš“? Jenže tady zdaleka nejde jen o expremiéra, který svůj úřad zneužil ke koncentraci politické, ekonomické a mediální moci a nebezpečně přiblížil zemi k autokratickému vládnutí.

Jiří Leschtina|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

Novela jen zpřesňuje právní úpravu v oblasti střetu zájmů a nachází cestu k efektivnímu vymáhání sankcí. A bude platit pro všechny další politiky v parlamentu i ve vládě. A také pro každého dalšího oligarchu, pro kterého by mohla být Babišova uzurpace moci lákavou inspirací.

Autor je publicista