Jiří Leschtina: Vláda oficiálně pasovala Rusko na zásadní hrozbu. Co na to hnutí ANO?
Ve stínu bouřlivých diskusí kolem rozpočtové reformy přijala vláda hned dva strategické dokumenty z dílny ministerstva zahraničí: Zprávu o revizi našich vztahů s Ruskem a novou bezpečnostní strategii státu. V obou těchto materiálech Fialův kabinet formuluje oficiální postoj Česka k Ruské federaci striktně: Rusko je zásadní hrozbou pro naši bezpečnost.
Což jistě není překvapivé od kabinetu, který se chopil moci krátce po odhalení, že muniční sklady ve Vrběticích vyhodily do vzduchu agenti ruských tajných služeb.
Čtěte také
A už vůbec ne od kabinetu, který dodává zbraně Ukrajině od prvních dnů Putinova imperiálního vpádu a jeho premiér spolu s lídry Polska a Slovinska byli prvními vrcholnými státníky, kteří dorazili do Kyjeva zasypávaného bombami.
Jako důrazné varování před falešnými iluzemi vyznívá pasáž, ve které vláda uvádí: „Rusko bude minimálně střednědobě zdrojem vážných bezprostředních hrozeb a rizik pro bezpečnost Česka i euro-atlantického prostoru, a to bez ohledu na vývoj a výsledek války proti Ukrajině.“
Což by nemělo být impulzem k odevzdanosti ale k probuzení do reality, kdy máme co do činění s oligarchickou diktaturou, která i prohru dokáže ujařmeným občanům prodat jako vítězství.
A jehož vůdce už dlouho před vypuknutím války na Ukrajině dával najevo svou posedlost imperiálním snem o obnovení rozpadlé sovětské říše včetně opětného uchvácení jejích středoevropských držav, včetně těch, které už v roce 1997 vstoupily do NATO.
Česko může být ohrožení?
I v této souvislosti bychom měli vnímat státní bezpečnostní strategii, ve které vláda v jedné z nejotevřenějších pasáží upozorňuje, že Česko se může stát součástí vojenského konfliktu zejména v případě útoku proti některému ze spojenců na východním křídle Aliance.
A doslova uvádí: „Území České republiky mohou přímo ohrozit zejména letectvo nepřítele, balistické střely, bezpilotní letouny a zpravodajské diverzní a sabotážní operace.“
Takto lakonický vládní nástin rizik bychom neměli považovat za vyvolávání defétismu a strachu z války, k němuž se propůjčil v prezidentské kampani hlavní soupeř nynější hlavy státu. Jde především o motivaci k dalšímu zvyšování obranyschopnosti země, k modernizaci ozbrojených sil, na jejímž konci by mělo mít Česko jednu z nejlépe vybavených armád na kontinentu.
Takový přístup vlády, která před občany neskrývá, že od Ruska můžeme čekat jen to nejhorší, ale také může přispět k větší odolnosti společnosti vůči hrozbám, přicházejícím z nepředvídatelné východní despocie.
Pouze v lépe informované veřejnosti, s níž politici mluví férově, může narůstat odhodlání čelit nebezpečenství, která mohou naše teritorium zasáhnout ve větší míře, než si aktuálně dokážeme představit.
Pro takovýto kýžený posun v české společnosti ale také bude podstatné, jak se postaví k nové bezpečnostní strategii nejsilnější opoziční strana. Hnutí ANO zaujalo veskrze státotvorný přístup k obranné smlouvě s USA. A nyní bude na místě sledovat bedlivě, zda ho promítne i do souhlasu s dokumenty, v nichž vláda vyhlašuje důkladné překopání vztahů s Ruskem.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
