Jiří Leschtina: Seznamte se, skutečný majitel Agrofertu Andrej Babiš

6. červen 2021

Od začátku měsíce začal platit zákon, podle kterého se musí do evidence zapsat skuteční majitelé firem. U koncernu Agrofert se tedy v rejstříku objevil jako nepřímý skutečný majitel premiér České republiky Andrej Babiš, koncový příjemce výhod, tedy zisků.

Od tohoto okamžiku by mělo být jasno. Velkopodniku vlastněnému ministerským předsedou a tohoto času zaparkovaného ve svěřenských fondech by už žádný ministerský úředník neměl přiklepnout ani korunu ze státních dotací, žádnou veřejnou zakázku. Zcela v duchu litery zákona o střetu zájmů, zakazujícího pobírání veřejných peněz firmám vlastněným členy vlády.

Čtěte také

Podle mluvčího Agrofertu ale k žádnému střetu zájmu nadále nedochází, protože „Andrej Babiš sice má prospěch, ale Agrofert a jeho firmy neovládá a neřídí. A premiér doplnil: „S firmou se nestýkám, nechodím na valnou hromadu.“

Pokud se holding a jeho čerstvě evidovaný majitel snaží ohýbat zákon ve prospěch svých obchodních zájmů, je to smutné, ale vysvětlitelné. Rozum ale zůstává stát nad tím, když se s jejich toporným výkladem ztotožní nejvyšší politický garant právního státu – ministerstvo spravedlnosti.

Ničivý návod pro občany

Jen tak totiž je možné chápat vyjádření ministerstva, ve kterém mluvčí Markéta Poslušná v souvislosti s Agrofertem potvrzuje Hospodářským novinám: „Ne každý skutečný majitel obchodní společnosti je také její ovládající osobou.“

Čtěte také

Jenže není nejpodstatnější, jak dalece se v osobě premiéra snoubí role majetníka a ovladatele. Zásadní je, že Babišovi plyne ze spravovaného majetku zisk. A jako majiteli mu na prosperitě Agrofertu záleží ještě více než jím dosazeným a kdykoliv odvolatelným správcům fondu.

Babiš nemusí svůj zájem na bohatnutí holdingu prosazovat úkolováním manažerů Agrofertu. I když ani to nelze vyloučit při jeho esemeskové činorodosti.

Jde o to, že ministerský předseda má rozsáhlé pravomoci a možnosti prosazovat a usměrňovat ekonomickou politiku státu. A to i ve prospěch svého byznysu. Ať už jde o směřování dotačních toků, vládní nařízení, obchodní dohody, regulace, nebo stanovení podmínek pro konkurenci.

Čtěte také

Přitom hlavním smyslem opatření proti konfliktu zájmů není premiérovi prokázat, že tak skutečně činí. Ale zbavit ho příležitosti, a tím i pokušení, tak činit.

Ostatně ministryně spravedlnosti Marie Benešová si byla dobře vědoma rizika pro premiéra, pokud bude uveden jako majitel Agrofertu. Proto na poslední chvíli vpašovala do vládního návrhu zákona o evidenci skutečných majitelů únikový paragraf šitý Babišovi na tělo. Podle jejího návrhu, který ze zákona vyřadila až sněmovna, se mělo na premiéra pohlížet jako na majitele svěřenských fondů, nikoliv už jako na majitele firem, které pod fondy spadají.

Jiří Leschtina

Stejně tragické jako premiérovo kličkování před zákonem jsou pokusy Marie Benešové vysekat Babiše z nesnází neohrabaným překrucováním paragrafů. Šéf kabinetu i jeho ministryně tak společnosti nastavují ponurý obraz vlády, která na lidech pod hrozbou sankcí vyžaduje dodržování zákonů, ale samotní její členové dávají najevo, že si budou dělat, co pro sebe považují za nejvýhodnější.

Těžko si představit ničivější návod pro občany, jak se chovat k zákonům, které sami ústavní činitelé před jejich očima mění v cár papíru.

Autor je publicista

Spustit audio