Jiří Leschtina: Proč nechrání stát ochránce slabých a zranitelných?

Senát konstitučního soudu své rozhodnutí zdůvodnil tím, že práce v neziskovce  vyžaduje statečnost a Kalibová se svými kolegyněmi musí se „zájmem frustrovaných“ počítat. Takto zdůvodněné rozhodnutí ale vyznívá od nejvyšší ústavní instituce v zemi nešťastně, ne-li přímo skandálně.

Boj s českou islamofobií je běh na dlouhou trať, tvrdí ředitelka neziskovky In Iustitia

• Upravit
• Smazat

Nedávná krvavá zkušenost Nového Zélandu s terorismem vyvolala u většiny světových státníků vlnu solidarity a odmítnutí podobných násilných útoků. Stačí podobná prohlášení, nebo by politici měli jasně odmítnout jakoukoliv formu xenofobie a rasismu? A reagují čeští politici na tuto událost adekvátně?

Organizace In Iustitia pomáhá obětem násilí z nenávisti, mapuje neonacistickou scénu, zadarmo zastupuje před soudem napadené Romy a příslušníky dalších sociálních menšin. A jistě není nutné, aby se právě Kláře Kalibové, která je vnučkou ženy, jež přežila lidickou tragédii, dostávalo připomenutí potřebnosti odvahy. Byť v právním výkladu slovutné instituce.

A jak je to s tím zájmem frustrovaných, jak to nazval Ústavní soud? To je hodně decentní popis toho, co se vlastně kolem In Iustitia odehrávalo.

Organizace Kláry Kalibové se stala terčem vyhrožování poté, co zveřejnila analytickou zprávu o nenávisti na internetu. Následovala smršť nenávistných komentářů, mezi nimiž nechyběly ani vyhrůžky vystřílením s odkazem na Breivika.

Jasné poselství do společnosti

Před obvodním soudem pro Prahu 6 nakonec stanul Miroslav Cirnfus, který dostal pokutu 30 tisíc korun za to, že vyhrožoval „vytrávením“ organizace pomocí jedu novičok. A Kláře Kalibové adresoval fotografii polystyrénové hlavy se zabodanými noži. Odvolací městský soud v Praze ale rozsudek zrušil a označil Cirnfusovo jednání za pouhý přestupek.

Klára Kalibová: Tolerance předsudků v české společnosti bohužel narůstá

„Řešili jsme teď třeba případ relativně úspěšného romského středoškoláka. Jako první z rodiny se dostal na střední školu. Okamžitě začal být ze strany spolužáků napadán na Facebooku a došlo to tak daleko, že ze vzdělávacího systému vypadl, protože ty ústrky byly tak velké, že nakonec odmítal chodit do školy,“ popisuje právnička Klára Kalibová, jak se na její práci pro organizaci In IUSTITIA projevil nárůst kyberšikany.

A jak si potom vyložit výrok Ústavního soudu, který se ztotožnil s právním názorem odvolacího soudu? Nijak jinak, než že zjevně programové, opakované a dlouhodobé vyhrožování smrtí ochráncům lidských práv není zločinem z nenávisti. Byť je jasné, že se ho pachatel dopouští proto, že ho frustruje politické přesvědčení napadaných. Což ani pan Cirnfus před soudem nikterak neskrýval.

On line útok na In Iustitia ale přišel proto, že se zastává především lidí, napadených z rasistických a xenofobních pohnutek. Právo na ochranu těmto skupinám už soudy přiznávají mnohem častěji než dříve. Nedávno například udělil soud podmínky a peněžité tresty několika mužům za vyhrůžky zpěváku Bangovi, jemuž poskytla právní pomoc právě organizace Kláry Kalibové.

Otázka, kterou případ In Iustitia nastoluje, je tedy zřejmá: Má stát bránit před útoky z nenávistí lidi a instituce, které se soustředí na ochranu lidských práv, na ochranu slabých a zranitelných?

Vždyť tyto organizace především brání hodnoty státu, bez nichž demokracie nemůže přežít. A stát tedy ve vlastním zájmu musí chránit bezpečí, důstojnost a dobré jméno takových institucí a jejich zaměstnanců.

Jiří Leschtina|foto: Radko Kubičko

Toto jasné poselství do společnosti, ale Ústavní soud nevyslal svým rozhodnutím v případě Kláry Kalibové a jejích spolupracovnic. Což je dost na pováženou v době, kdy sílí útoky právě na ty neziskové organizace, které se věnují obraně demokratických hodnot. A to i ze strany nejmocnějších politiků v zemi.

Autor je publicista