Jiří Leschtina: Právo na zbraň do Ústavy? Ostudné selhání senátorů
Poslanecká sněmovna schválila senátní návrh novely ústavy, který do Listiny základních práv a svobod namontovává právo „bránit svůj život či život jiného člověka i se zbraní.“ A to, ještě dodejme, „za podmínek, které stanoví zákon“. Pokud Senát třípětinovou většinou potvrdí na své půdě zrozený a zhola zbytečný návrh zákona, budeme svědky nesmyslného zaplevelení Ústavy, která by z principu měla být rigidní a odolná vůči jakémukoliv konstitučnímu kutilství.
Proč je zbytečné tohle povýšení práva na zbraň do ústavní sféry, o které už drahnou dobu usiluje střelecká a myslivecká lobby? Protože obranu života i se zbraní v ruce nám dostatečně zaručují dosavadní zákonné úpravy o krajní nouzi, nutné obraně a oprávněném použití zbraně. A ty fungují v zásadě dobře.
Čtěte také
Podle hlavního iniciátora ústavní novely – předsedy senátorů ODS a bývalého policejního prezidenta Martina Červíčka – má úprava čelit „odzbrojovacím tendencím“ Evropské unie. Které to ale jsou? V očích držitelů zbraní je to směrnice EU o kontrole, nabývání a držení zbraní.
Jenže ta naše myslivce a další střelce o žádné zbraně nepřipraví. S jedinou výjimkou – a tou je zákaz dlouhých samonabíjecích pušek se sklopnou pažbou, dobře použitelných pro teroristy. Jinak směrnice zakazuje dlouhé zbraně v kombinaci s většími zásobníky nad deset nábojů nebo pistole se zásobníkem nad dvacet nábojů.
Nebezpečný precedens
Shrnuto: Evropská směrnice nikoho neodzbrojuje, jen zakazuje větší zásobníky. Pro normální majitele běžných zbraní se tedy nemění vůbec nic. A pokud někdo touží po nějakých velkokapacitních chrličích střel, pak je otázka, jestli je jeho vztah ke zbraním ještě normální.
Čtěte také
Zejména u některých extremistů a radikálů může obestření práva na zbraň gloriolou ústavnosti vést k nebezpečnému pocitu, že teď se meze nutné obrany rozvolňují. A s domnělým posvěcením Ústavou se mohou dopouštět excesů s nešťastnými i tragickými konci.
Jak například varuje ústavní právník Katedry teorie práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jan Wintr: „I když je návrh postaven symbolicky a právníci vědí, že žádnou změnu neznamená, tak v řadě občanů může způsobit dojem, že teď už je možné střílet v mnoha situacích, kdy to podle práva možné není.“
Čtěte také
Ani pro samotnou Ústavu nevěstí zakotvení práva na zbraň do Listiny základních práv a svobod nic dobrého. A nejde jen o to, že včlenění takového nesmyslu, který není ničím jiným než prázdným symbolem, do jisté míry zneváží skutečně zásadní práva a svobody, které Listina zaručuje občanům.
Každé otevření Ústavy, které zákonodárci učiní s lehkým srdcem a v podstatě kvůli prkotině, může být nebezpečným precedentem. Co když někdy v budoucnu nějaký autoritář s odkazem na tuhle situaci bude prosazovat úpravu podrývající některé ze skutečně zásadních lidských práv a svobod, bez nichž není možná existence demokratického řádu?
Přesně v tomhle duchu argumentovali senátoři, když před volbami v roce 2017 zamítli zákon z dílny sněmovny, který přiznával občanům ústavní právo nosit zbraň. Pokud tentokrát s obdobnou absurditou přišla samotná horní komora, jejímž posláním je bránit Ústavu proti nesystémovým zásahům, pak to těžko můžeme vnímat jinak než jako politováníhodné selhání.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
