Jiří Leschtina: Pirátský recept na přežití? Pospíchej pomalu

Podle něj má strana šanci získat v letošních evropských volbách sedm křesel v europarlamentu. A po příštích sněmovních volbách? To budou Piráti sestavovat vládu, jak nám sdělil budoucí premiér Ivan Bartoš.

Petr Holec: Piráti ovládli Prahu. Bude jejich začátkem, nebo koncem?

Pro Piráty je to velká premiéra, která se současně může stát i jejich derniérou. Svou popularitu totiž zatím nabývali hlavně v opozici.

Ovšemže, strana si musí věřit, volební kampaň vyžaduje omračující vize nadcházejících vítězství. O to střízlivější pak bývá realita.

V eurovolbách, v nichž republika tvoří jeden volební obvod, rostou šance především stran se silnými lídry. V těch minulých se o vítězství dělilo hnutí ANO, TOP 09 a ČSSD, jejichž kandidáty vedli do boje veřejně známé osobnosti – ekonom Pavel Telička, politik Jiří Pospíšil a vysokoškolský profesor Jan Keller.

Piráti si ale v přímém hlasování zvolili do čela kandidátky IT specialistu Marcela Kolaju, o jehož existenci dosud neměl, kromě pirátských zasvěcenců, nikdo tušení.

Pirátská budoucnost

Jejich nejznámější kandidát - poslanec Mikuláš Peksa si vybojoval až třetí pozici. Což jistě svědčí o nespoutaném hlasování, nezatíženém zákulisním intrikařením vlivných mocenských šíbrů. V boji o bruselské mety ale bude mít pirátský lídr co dohánět.

Úlohou prezidenta není kádrovat ministry, uzurpuje si pravomoci, kritizuje Pikal z Pirátské strany

Prezident Miloš Zeman se v pátek odpoledne sejde s kandidátem na ministra zahraničí Miroslavem Pochem z ČSSD. Podle svých dřívějších vyjádření ho chce požádat, aby zvážil svou kandidaturu na post ministra zahraničí.

Z projevu Kolaji i dalších uchazečů o europarlamentní křesla ale vyplynulo jedno zjištění: Piráti po počátečních lavírováních některých výstředníků v jejich řadách, nabrali jasný západní kurs. Což už předvedl pirátský primátor Prahy Zdeněk Hřib zrušením „pandí diplomacie,“ kdy nové vedení Prahy odstupuje od smlouvy s Pekingem.

Přesněji řečeno od potupného paragrafu smlouvy, v němž Praha uznává jednotnou politiku Číny, a tím například i okupaci Tibetu. Což je od nového vedení české metropole jasný příklon k diplomacii lidských práv, která se zcela vytratila ze zahraniční politiky současné vlády.

Víkendové prohlášení Ivana Bartoše, že tuhle vládu Piráti v roce 2021 nahradí, spíš berme jako kolorit počínající volební show. Faktem ale zůstává, že trend posilování preferencí Pirátské strany trvá už dost dlouho na to, aby šlo jen o přechodný výkyv.

Petr Holub: Pirátská duše národa

Tak už se těch Pirátů nezbavíme, musí připustit i občanští demokraté, když se podívají na výsledky v Praze, kde Česká pirátská strana překročila hranici 17 procent a stala se druhou nejsilnější stranou.

Premiéru Babišovi tak vyrůstá konkurent, s nímž asi nepočítal a zatím dost dobře neví, co si s ním počít. Strana, kterou z naprosté většiny tvoří nová politická generace, nezatížená traumaty komunistické normalizace, ale ani polistopadovou érou divoké privatizace.

Objevují se názory, že Piráti jsou vlastně stejní jako ANO ve svých počátcích. Na rozdíl od Babišova hnutí, ale nejsou Piráti stranou, založenou na kultu osobnosti.

Piráti se liší nejen od ANO ale i dalších stran novými formami demokratické politiky. Volbou lídrů v otevřených primárkách, plebiscity o klíčových rozhodnutích strany, povinným zveřejňováním schůzek s politiky a podnikateli.

Jiří Leschtina|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

Možná i díky této přetrvávající otevřenosti strany odolali Piráti vábení Andreje Babiše, aby s ním šli do vlády digitalizovat Česko. Čímž si uchovali šanci na přirozený růst, a postupný přerod v čitelnou stranu s masovější základnou. A to není malý vklad do pirátské budoucnosti. 

Celostátní fórum České pirátské strany v Táboře|foto:Václav Pancer, ČTK