Jiří Leschtina: Oběti komunistů zetlely v hromadných hrobech. Je čas vrátit jim jména a důstojnost

Dceři vězeňkyně nacistů a komunistů, která zemřela v roce 1956 v pracovním táboře v Pardubicích, radní napsali, že takový akt je velmi obtížný, eticky sporný, technicky i finančně náročný a zcela mimo možnosti magistrátu.

Zdena Mašínová: Kde byl zločin, měl být trest

Poslední členka rodiny Mašínů na našem území žije v Olomouci. Z bytu má výhled na věznici, kde byla v 50. letech vězněna a vyslýchána po útěku bratrů z Československa.

Nadějnější odpověď ale přišla jen pár dní poté. Praha rychle změnila názor. Radní Milada Johnová spolu s Jiřím Pospíšilem a Janem Čižinským zvou paní Mašínovou na jednání. Chtějí s ní probrat detaily, včetně toho, kde přesně leží ostatky její matky.

Zřejmě uslyší, co Zdena Mašínová líčila již několikrát. Po smrti matky, odsouzené i přes zhoubnou nemoc k 25 letům vězení, estébáci jí odmítli prozradit, co se stalo s jejími ostatky. Přesto se od jednoho pohřebního zřízence dozvěděla alespoň to, v kterém hromadném hrobě leží.

Naděje na identifikaci a případné vyzvednutí ostatků Zdeny Mašínové starší se tedy nezdá být menší, než jaká byla v případě úspěšné exhumace estébáky umučeného pátera Josefa Toufara.

Stoupající drzost komunistů

Již tehdy se ale objevily pochyby, zda je správné exhumovat z hromadných hrobů ostatky jen některých politických vězňů. Zda exhumace jednoho celospolečensky významného politického vězně nesnižuje společenský význam a utrpení těch ostatních.

Zdena Mašínová má šanci dostat zpět statek v Lošanech. Plánuje památník Josefa Mašína

Zdena Mašínová má šanci získat zpátky rodinný statek v Lošanech na Kolínsku. Státní pozemkový úřad se neodvolá proti březnovému rozsudku kolínského soudu. Podle něj usedlost v době úmrtí v roce 1942 vlastnil otec Mašínů, protinacistický odbojář Josef Mašín starší.

V této souvislosti se ale také objevil projekt Jména mrtvým, na němž se podílí historici, bývalí političtí vězni i soudní znalci v oboru DNA. Ti navrhují vytvořit seznam zemřelých z období totalitních režimů uložených na neznámých místech a v neoznačených hrobech.

A potom v případě zájmu příbuzných i určitého společenského konsensu přistoupit k získání vzorků a genetické identifikaci kosterních ostatků a k jejich případnému vyzvedávání.

Není sporu, že odborná a koordinovaná exhumace hromadných hrobů a důstojné poslední rozloučení s některými dosud skrytými oběťmi totality by bylo oživujícím impulsem proti ztrátě historické paměti.

Pamětní desku generála Josefa Mašína odhalili v Roudnici nad Labem

Právě tam Josef Mašín strávil svá studentská léta. Desku s reliéfem odhalila jeho dcera Zdena.

O tom, že nesmí vymizet, koneckonců svědčí i diskuse kolem rodiny Mašínů. Matka Zdeny Mašínové byla navzdory smrtelnému onemocnění odsouzena na dlouhá léta do vězení i přesto, že se nezúčastnila žádných odbojových akcí svých synů Josefa a Ctirada. Pouze stačilo, že, jak se píše v rozsudku „jejich akce schvalovala byť i ne výslovně, nýbrž mlčky“.

V této souvislosti poněkud mrazí při četbě současných Haló novin s článkem jihomoravského komunistického zastupitele Stanislava Navrkala. Tomu se nelíbilo, že v Brně na setkání politických vězňů vystoupila Zdena Mašínová mladší. Navrkal o ní píše jako o „sestře nechvalně známé skupiny,“ která „několikrát vyjádřila obdiv ke zrůdným činům svých bratrů“.

Jak by ale měl stát reagovat na stoupající drzost komunistů, kteří si ve svých novinách už zase dovolí kádrovat ženu, jejíž matku utýrali a ji samotnou šikanovali po další desítky let?

Jiří Leschtina|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

Jednou z pádných odpovědí by byla pomoc magistrátu paní Mašínové v jejím úsilí objevit ostatky matky a důstojně ji pohřbít v lošanské rodinné hrobce.

Ale zdaleka nejpádnější reakcí by bylo odhodlání společnosti odkrýt tajemství dalších pohřebišť, do nichž komunisté zakopali své oběti, aby jejich anonymitou přikryli své zločiny.