Jiří Leschtina: Nezapomínejme kvůli Putinově bestiální válce na politické vězně v Rusku
„Mnohokrát jsem si v duchu představoval alternativní realitu, ve které jsem nastoupil s jednosměrnou letenkou do letadla a opustil Rusko. Naslouchal jsem však svým vnitřním pocitům a uvědomil si, že bych se v zahraničí prostě morálně zhroutil. Každý den bych hledal výmluvu, byl bych podrážděný a naštvaný na vlastní zbabělost. Nakonec mi bylo jasné, že tato alternativní realita neexistuje. Prostě jsem nemohl emigrovat.“
Tak odpověděl ruský opoziční politik Ilja Jašin na otázku serveru Meduza, zda nelituje, že neprchl z Ruska. Bývalý moskevský městský zastupitel po pěti měsících strávených ve vazbě nyní stanul před soudem a hrozí mu deset let vězení za šíření informací o vraždění civilistů putinovskými válečnými hordami v Buči.
Čtěte také
S deprimující jistotou přitom můžeme předvídat, že pan Jašin rozšíří řady Putinových politických vězňů, odsouzených podle narychlo uzákoněných norem. Podle nich i za pouhé nazývání války válkou nebo za diskreditaci ruské armády (představit si lze pod tímto výrazivem cokoliv) hrozí až 15 let v kriminálu a pracovních táborech.
Nelze se divit, že tváří tvář takovým hrozbám prakticky vymizely občanské protesty, které se v prvních týdnech po ruském vpádu na Ukrajinu odehrály v ulicích Moskvy a desítkách dalších měst.
Tím spíš bychom si ale měli cenit srdnatosti Ilji Jašina, Alexeje Gorinova, Vladimira Kara-Murzi, Saši Skočilenkové a dalších většinou regionálních politiků a aktivistů, kteří veřejným vystupováním proti válce nabourali Putinovo propagandistické snování „všelidového souhlasu“ s invazí na Ukrajinu. A skončili – bůhví na jak dlouho – v soukolí vězeňské mašinérie, která v podmínkách diktatury má jediný cíl: odbojné lidi zlomit a zničit v nich vše lidské.
Odkaz osmi statečných
Odkud čerpají tito muži a ženy sílu raději se pro zachování sebeúcty vyrovnávat s těžkou zkouškou izolace a stresujících vězeňských podmínek, než jak říká Ilja Jašin „litovat se a ospravedlňovat se v emigraci“?
Čtěte také
Vodítkem nám může být i více než 50 let stará závěrečná řeč, kterou před soudem pronesla disidentka Larisa Bogorazová, jedna z „osmi statečných“, kteří v srpnu 1968 veřejně protestovali proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa.
Mimo jiné soudcům řekla: „Stála jsem před volbou, zda protestovat, nebo mlčet. Mlčet pro mne znamenalo připojit se k souhlasu většiny s činy, které neschvaluji, mlčet pro mě znamenalo zalhat. Nestačilo mně vědět, že jsem se nevyslovila pro, nýbrž pro mě bylo důležité, aby zazněl můj hlas proti. Kdybych to neudělala, cítila bych se za činy vlády zodpovědná, stejně jako na všech dospělých občanech naší země leží odpovědnost za všechny činy naší vlády.“
Dnešní Putinovi političtí vězni jsou nejpřímějšími pokračovateli mravního odkazu „osmi statečných“. A nikdo nevíme, jak skončí v zemi, kde hodnota lidského života okorává v atmosféře válečného běsnění, které rozpoutal diktátor, ženoucí svůj národ do katastrofy.
Tím spíš by ale demokratický Západ neměl polevovat v podpoře a tlaku na propuštění těchto skutečných hrdinů, kteří si odvahou neopouštět svou zemi a čelit zlu v beznadějné situaci nezadají s nezlomnými Ukrajinci.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
