Jiří Leschtina: Krev vytéká z opozičních žil

19. únor 2014

Existuje dost důvodů, proč hledět na novou českou vládu s ostražitostí. Jedno bychom jí však upírat neměli: šanci ukázat svou schopnost vládnout. Už jenom proto, že vznikla na základě otevřené, průhledné dohody tří stran, zvolených do parlamentu. Což je po hradní vzdorovládě, kterou nás naposledy obdařil pan prezident, příjemná změna.

Navíc Nečasův padlý kabinet po sobě zanechal řadu přezrálých problémů, s nimiž může pohnout jen silná a stabilní vláda. Ať už je to krize zdravotnictví, čerpání eurofondů nebo sociální bomby tikající v romských ghettech.

Ten třetí důvod pro existenci Sobotkova kabinetu, je pak spíše alarmující. Sociální demokraté, hnutí ANO a lidovci se ujímají vlády za situace, kdy skutečná opozice, za niž lze považovat pouze ODS a TOP 09, se nachází v troskách. Zdiskreditovaná, skandály ochromená pravice, prostě není silou, která by v případě další vládní krize mohla vystřídat současnou mocenskou garnituru.

Proč nemůžeme považovat za plnohodnotnou opozici komunisty a Okamurův Úsvit? KSČM zůstává nesystémovou, krajně levicovou formací, která těžko může oponovat ambiciózním sociálním plánům, které se staly osou vládní politiky, ať už to je zvyšování minimální mzdy, růst důchodů nebo podpora mladých rodin. A Okamura? Toho pojí s Babišem nejen podnikatelský původ, ale i populismus, který je v případě šéfa Úsvitu jen o stupínek demagogičtější, než jaký zatím předváděl Babiš.

Právě v nepřítomnosti silné opozice spočívá velké riziko této vlády. Každá moc, která nemá protiváhu, se začne rozpínat, rychle degeneruje a přestává si uvědomovat vlastní politickou smrtelnost. Což může být v případě této koalice o to nebezpečnější, že její součástí je ohromný konglomerát průmyslové, politické a mediální moci, soustředěný v rukou ministra financí a vicepremiéra Andreje Babiše. A zatím vůbec není jasné, kam se tento mocenský moloch pohne. Zda dokáže zájmy svého byznysu podřídit zájmům státu.

Jak si za této situace stojí opozice? Z ODS zaznívají katedrová mentorování Petra Fialy, která vedle řečnických vodopádů Lubomíra Zaorálka působí jako studánka v mechu a kapradí. Vedení strany, namísto aby soustředilo opoziční palbu na Sobotku a Babiše, bojuje minulé bitvy za Petra Nečase, stíhaného policií.

A TOP 09? Ta má Miroslava Kalouska, svádějícího řečnického souboje s Andrejem Babišem. Což je sice chvílemi zábavné, ale jak může být novým vůdcem opozice politik, jenž se stal přímo symbolem (ať už právem nebo neprávem) sociálních a korupčních přehmatů Nečasova kabinetu?

Jeden historik kdysi napsal: Zda je vláda živa, pozná se na živosti opozice. Zatím nevíme, jak životaschopnou politiku bude dělat přicházející vláda. Jisté však je, že v době jejího zrození, dál vytéká krev z opozičních žil.

Spustit audio