Jiří Leschtina: Kauza Sedláček? Rána do vazu spravedlnosti

30. květen 2020

Celkem šestkrát byl během posledních devíti let zbaven obvinění ze zločinného spiknutí někdejší velvyslanec a náměstek ministra zahraničí Milan Sedláček.

Tohoto zločinu se měl dopustit v roce 2008 se svým kolegou a jednou podnikatelkou tím, že připravil stát o jeden a půl milionu korun proplacením tří fiktivních prezentačních kampaní v jihovýchodní Asii.

Šestkrát ale také byli Sedláček a spol. obviněni znovu, když senát pražského městského soudu vedený soudkyní Jaroslavou Liškovou vyhověl odvolání pražského žalobce Jana Lelka. Navzdory tomu, že postupně tři různé soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 dospěly k totožnému závěru, že žádný zločin se nestal.

Krabice důkazů

Čtěte také

Obžalovaní totiž hned během prvního líčení v roce 2013 vyrukovali s krabicemi katalogů, faktur za reklamní DVD, prezentační akce, letenek, dokladů za ubytování a dalších důkazů o tom, že kampaně skutečně proběhly podle uzavřených smluv.

A samotné Ministerstvo zahraničí prohlásilo, že nebylo poškozeno. Protože mu žádná škoda nevznikla.

Tento absurdní justiční ping-pong, ve kterém byl Milan Sedláček cynicky likvidován nejen jako profesionál, ale i společensky a lidsky, v minulých dnech dostoupil svého zvlášť rozplizlého vrcholu.

Nečekaný obrat

Čtěte také

V sedmém líčení rozhodl nový soudce (čtvrtý v pořadí) Lukáš Svrček, že Milan Sedláček a jeho kolega skutečně proplatili fiktivní prezentační kampaň. A proto jsou vinni. Jenže v jejich případě nešlo o zločinné spiknutí, ale o nedbalost. A ta je od roku 2014 promlčena.

Už jen fakt, že soudce Svrček naprosto obrátil na hlavu šest výroků tří svých předešlých kolegyň, vzbuzuje podezření, že se teď našel na obvodním soudě někdo ochotný popřít neprůstřelnou logiku osvobozujících rozsudků. A to i za cenu vlastního profesního znemožnění.

Pro odstaveného diplomata Sedláčka – jeho kariéra se dávno rozplynula v nenávratnu – pak takový verdikt představuje pečeť navěky podezřelého. Člověka, na kterého může kdokoliv pohlížet jako na někoho, kdo unikl trestu jen díky promlčení.

Navíc by se teď měl Sedláček smířit s tím, že jestli spáchal něco (a vůbec není jasné co) z nedbalosti, tak už šest let je vláčen po soudech bezdůvodně.

Nynější Svrčkův rozsudek znemožňuje Sedláčkovi i jeho kolegovi se očistit a požadovat hmotné, ale i morální odškodnění. A to by za jejich devítileté martyrium mohlo dosáhnou stovek tisíc, pokud ne milionů korun.

A to musí být noční můrou pro vedení městského státního zastupitelství. Poslední rozsudek v kauze Sedláček vlastně vytrhává bolestivý trn z paty žalobcům, u kterých snad ani není možné, aby si neuvědomovali, že v tomto případě zašli až příliš daleko za hranice právního státu.

Právě toto je ale případ, kdy kosa by měla padnout na kámen. Vždyť pokud by se obvinění smířili s rozsudkem, který usiluje o to, zbavit odpovědnosti zástupce justice a žaloby, pak by to znamenalo truchlivé poselství světu:

Jiří Leschtina

U nás je možné odsoudit a rozdrtit v soukolí justice člověka bez jediného důkazu o jeho vině. A navzdory celému řetězci důkazů o jeho nevině.

To by byla tvrdá rána do vazu spravedlnosti, o které si pořád ještě myslíme, že cesta k ní je sice klopotná, ale demokracie bez ní zachází na úbytě.

Autor je publicista

Spustit audio

Související