Jiří Leschtina: Inspirují se čeští demokraté v boji o Hrad slovenským receptem?

8. říjen 2022

Nikterak překvapivé rozhodnutí koalice Spolu, že nevyšle ani nepodpoří jiného kandidáta do nadcházejících prezidentských voleb, vskutku nepřekypuje vládním sebevědomím. O to víc je ale trojkoaliční podpora Pavlu Fischerovi, Danuši Nerudové a Petru Pavlovi projevem realismu.

Pro koalici Spolu a stejně tak i pro STAN a Piráty, proti jejichž kabinetu na náměstích demonstrují a ještě nějaký čas demonstrovat budou desítky tisíc lidí, je ústup z boje o Hrad v podstatě vynuceným krokem. Přiznáním, že nemá šanci na zvolení do čela státu kandidát jakkoliv spojený s vládou, odsouzenou v době energetické, inflační a válečné krize k nepopulárním krokům.

Čtěte také

Tímto tahem koalice bezesporu připravila Andreje Babiše o toužebně vyhlížený terč, jehož bombardováním by mohl v kampani zabíjet dvě mouchy jednou ranou: Útokem na kandidáta spojovaného s neoblíbenou vládou efektivně oslabovat svého soka a zároveň přes něj ostřelovat Strakovu akademii. V naději, že ve vyhrocené atmosféře prezidentské volby dál nahlodá postavení a soudržnost koalice.

Na druhou stranu ani to, že se Babišovi vytrácí šance na stvoření dalšího fantóma jím vybájeného „polistopadového kartelu,“ nemusí dovést expremiéra k ústupu z boje o Hrad. Koneckonců soudní proces s Andrejem Babišem včetně dosavadní série svědeckých výpovědí se nevyvíjí ve prospěch obviněného. A v Babišově rozhodování může hrát čím dál větší představa úniku před možným pro něj neblahým soudním rozsudkem do bezpečí prezidentské imunity. A to i za cenu riskantní hry vabank.

Ale i v případě, že by Babiš nekandidoval a hnutí ANO vsadilo na méně kontroverzního kandidáta, který tolik nepoltí společnost, platí jedno memento. Čím menší osobnost, tím větší jistota, že půjde jen o prodlouženou ruku Andreje Babiše, na jejíž loajalitu v prezidentském úřadě by se mohl spolehnout.

Slovenská inspirace

Šance, že by kandidát hnutí ANO, ať již to bude předseda, nebo někdo z jeho nohsledů, pronikl do druhého kola s obtížně smazatelným náskokem není zanedbatelná. O to větší, čím více se mohou rozmělnit hlasy pro Pavla, Nerudovou a Fischera, přičemž nezapomínejme ani na koalicí přehlíženého Marka Hilšera.

Čtěte také

Ostatně tady máme zkušenost z prezidentské volby 2018, kdy ani důrazné doporučení poražených demokratických kandidátů voličům, aby ve finále hlasovali pro Jiřího Drahoše, nezabránilo vítězství Miloše Zemana.

Inspirací tady může být příklad z posledních prezidentských voleb na Slovensku. Deset dní před prvním kolem se tehdy vzdal boje demokratický kandidát Robert Mistrík a vyzval sedmnáct procent svých voličů, aby podpořili v průzkumech nadějnější Zuzanu Čaputovou, která pak s přehledem ve finále porazila Ficova nominanta Maroše Šefčoviče.

Přestavme si, že by kandidáti podporovaní nynější vládní koalicí dokázali už v dostatečném předstihu před první kolem vzdát kandidaturu ve prospěch demokratického nominanta či nominantky s největšími preferencemi.

Jiří Leschtina

Nejenže by tak výrazně posílili jeho či její šance na vítězství ve finále. Ale znamenalo by to také zásadní zvrat v atmosféře přímé volby, kdy do hry vstupuje étos potlačení osobních ambicí ve prospěch upevnění demokracie v dobách tak nelehkých.

Autor je publicista

Spustit audio

Související